Polemika: Může být pro rozvoj firmy rizikem mít akcie na burze? NE

Skoro celé dvacáté století fungovala jednoduchá nepsaná dohoda o kapitálovém trhu. V čem spočívala? V tom, že veřejně obchodované akciové společnosti o sobě budou pravidelně informovat a za to budou mít přístup k penězům drobných investorů, kteří takto budou zhodnocovat svůj kapitál stejně dobře jako ti nejbohatší. Nyní se o tomto konceptu začíná pochybovat, a některé statistiky dokonce ukazují, že to přestává fungovat. Jenže při bližším pohledu vidíme, že výhody burzy stále převažují.

Jaké výhody či nevýhody tedy veřejná obchodovatelnost přináší? Čtenář HN jistě ví, že firmy si chodí na burzu pro kapitál, pro kapitál nedluhový, bezúročný, a tudíž nezatěžující bilanci společnosti. Vždy musí jít o transparentní firmy, které jsou připraveny obhajovat své kroky před investory, mít jasně definované plány a cíle. Investoři na burze jsou ochotni tolerovat krátkodobé neúspěchy, pokud se firma stále drží své vize a snaží se plnit cíle, které investorům představila. Až na úplné výjimky všechny světově známé firmy využily akciového financování − jsou na burze.

Většina firem je chytrých. Vědí tedy, že financování pouze dluhem vede k pomalému růstu, chápou, že ke skutečnému růstu potřebují nový akciový kapitál. Situace se ale v posledních dvaceti letech změnila v tom, že si najednou mohou vybrat mezi privátním a veřejným kapitálem. Privátní kapitál zaznamenal bezprecedentní nárůst a dechberoucí objemy peněz jsou investovány do odkupu firem, které jsou na burze, nebo do nákupu těch, které by na burze být mohly. Na konci devadesátých let existovalo na světě kolem 1000 fondů privátního kapitálu, v roce 2016 jich bylo sedmkrát tolik. To se projevuje i na transakcích. Na počátku tisíciletí byl objem peněz získaných na burzách dvojnásobný proti trhům privátním, v posledních pěti letech je to zhruba 1 : 1.