Když se něco opakuje, příště by měl jít odhadnout výsledek. U amerického prezidenta Donalda Trumpa to není ani zdaleka jisté. Jeho nejnovější výhrůžka, že USA opustí Světovou obchodní organizaci, vypadá jako již použitý postup − vyhrotit spor k dosažení co nejlepších podmínek při pozdější dohodě. Ve světě politiky − na rozdíl od obchodu − jsou k tomu potřebné dvě podmínky: nezpochybnitelná domácí podpora vyjednávací pozice a jasně definovaný scénář včetně nachystaných aliancí s dalšími hráči ve světě.
Ani jedna z těchto podmínek v daném případě neplatí, protože v zahraničněobchodních vztazích má rozhodující slovo americký Kongres a protože Trumpa v jeho ataku na WTO nějaká vlivná země stěží podpoří. Tím spíše, že tentokrát hodil do jednoho pytle Čínu a Evropskou unii, které jsou sice srovnatelně velkými hráči, ale nelze je srovnávat, co se týče například fungování právního státu či respektu k ochraně duševního vlastnictví.
Před domácím publikem mohou ataky vedené všemi směry dobře posloužit v čase před listopadovými volbami do Kongresu, ale v tomto případě nynějšímu vládci Bílého domu jeho obvyklá taktika stupňování tlaku v dohledné době přinese jednoznačný výsledek.
Krátkodobé malé zisky z ofenzivy vůči WTO nemusí ještě přivést Donalda Trumpa do úzkých. Rozehrává nyní souběžně více akcí, takže postačí, aby mu vyšel například nynější tlak na Kanadu, která po bilaterální dohodě USA−Mexiko zůstává jako jediný z účastníků trojstranné obchodní dohody NAFTA takříkajíc na ocet.
Jedinou jistotou do budoucna se jeví nepředvídatelnost Trumpových kroků. Bohužel stejně tak je jisté, že pokud by ve světě převážil dojem, že hodlá svou hrozbu − vyvést Spojené státy ze Světové obchodní organizace − vskutku naplnit, důsledky by byly mnohem horší než třeba nejnověji ohlášené omezení finanční pomoci do Pásma Gazy nebo pákistánské armádě. V sázce by byl mnohostranný obchodní systém, který po druhé světové válce valnou měrou pomáhaly budovat právě USA.
