Evropa objevuje pick-upy. Mají styl a hodí se i na práci

Pick-upy − kategorie, o které dlouho Evropané nechtěli ani slyšet. Zatímco třeba v USA je pravidelně nejprodávanějším vozem Ford F-150 a na řadě světových trhů dominují Toyota Hilux či Ford Ranger, starý kontinent se jevil pro tento druh aut nevhodným. Prvním odvážným krokem se stal v roce 2010 příchod Volkswagenu Amarok, který postupně rozdmýchal zájem i evropských řidičů o tuto kategorii. Konkurenční značky to vycítily a postupně přišly se svými novinkami.

Velké pick-upy jako zmíněný Ford F-150 se v Evropě neprodávají, pár vozů si kupují nadšenci z individuálního dovozu. Na českém trhu jsou dostupné středně velké modely (to ze světového hlediska, z evropského jde o velké vozy), celkem jich je devět.

Vozy této kategorie mají typickou stavbu, kdy je podvozek auta tvořen takzvaným žebřinovým rámem. Ocelové příčky jsou sice těžké, ale propůjčují autu nadprůměrnou tuhost, která se hodí při jízdě v těžkém terénu, tažení přívěsů s vysokou hmotností a odvozu nákladu na korbě. Zadní náprava je z totožných důvodů tuhá a ve většině případů odpružená archaickým způsobem − listovými péry, která mají díky své masivnosti opět výhodu při jízdě pod zatížením. Toto řešení se objevovalo hlavně u předválečných vozů a dodnes se s ním můžeme ­setkat na železnici.

Evropský zákazník je ale přece jen náročnější. Spolu s popularizací kategorie se značky zaměřily na to, aby posádce přinesly alespoň přibližný komfort, jako na palubě velkého SUV. Před třemi lety tak přišla nová generace Nissanu Navara s možností výběru dvou řešení zadní nápravy, tedy odpružené buď klasickým způsobem, nebo nově s víceprvkovým zavěšením kol a vinutými pružinami, stejně jako v osobním voze. To lehce snižuje nosnost vozu, ale zároveň mu dodává lepší jízdní vlastnosti, zejména chování v zatáčkách a při jízdě bez nákladu. Řada pick-upů má totiž bez naložené korby tendenci poskakovat po nerovnostech, což nepřidává ani na komfortu v kabině, ani na řidičské jistotě.