Na pražském magistrátu a v Senátu se teď po volbách řeší podobný problém. V obou je vítězná trojice partají s obdobným volebním výsledkem a dohaduje se, komu připadne šéfovské křeslo. Oproti magistrátní trojce (piráti, Praha sobě, Spojené síly pro Prahu) však mají senátorské kluby ODS, STAN a lidovců šanci ještě zalovit v rybníčku sedmi dosud bezprizorních, nezávislých senátorů. A zajistit si tak převahu i optický nárok na post předsedy.
Pro Senát jako instituci je to výhoda, ale i velké riziko. Nejdřív plusy: výlov slibuje velmi zajímavou a napínavou podívanou. Pod hladinou jsou čtyři trofejní kousky i tři zlaté "prezidentské" rybky. Ať Mikuláš Bek, Herbert Pavera, Jitka Chalánková nebo Ladislav Faktor kývnou na jakoukoli z nabídek, v žádném klubu nebudou tyto výrazné osobnosti jen do počtu. A Jiří Drahoš, Marek Hilšer či Pavel Fischer? Každý z nich učiní z vybraného "přístavu" s nadsázkou prezidentskou stranu.
A teď minusy. Jednak Drahoš, Hilšer i Fischer jsou náhle vystaveni tlaku "přiznat barvu". Mají blíž k euroskeptičtější ODS, eurooptimističtějším starostům, nebo ke křesťanským demokratům? Dosud projevované sympatie k některému názorovému proudu jsou něco jiného než závazné členství v partajním klubu. Ani by nebylo divu, kdyby všichni nakonec vstoupili − v zájmu zachování nadstranického image − do klubu nezávislých.
Co se dočtete dál
- Proč by se bývalí prezidentští kandidáti neměli nechat stranami vynést do křesla předsedy Senátu.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
