Jak čelit kontrarevoluci? Evropská politika se zásadně mění, recept na záchranu demokracie ale nikdo nenabízí

Kdyby byl oxfordský profesor politologie Jan Zielonka marxista, dalo by se říci, že provedl sebekritiku. Ale protože je liberál, jeho kniha Kontrarevoluce: Liberální Evropa na ústupu je ze všeho nejvíc sebereflexí, jíž by měli projít asi všichni, které děsí nástup nacionalistů a populistů všeho druhu z posledních let.

Zielonka tvrdí, že připustit si chyby je první krok k obnově liberální demokracie v Evropě. Spolu s dalšími experty na demokracii a lidská práva se zúčastnil letošního ročníku konference Forum 2000, kde se právě většinou liberální intelektuálové z Evropy i USA o nějakou reflexi pokoušeli. Podobně jako on ve své knize ale zhusta zůstávali u popisu tristního stavu evropských demokracií bez narýsování nějaké cesty k jejich obnově.

Přiznat chyby

V knize se Zielonka snaží pojmenovat různé problémy, ale řešení, co a jak by mohli či měli liberálové v Evropě dělat, aby si opět získali důvěru voličů, jaksi nenačrtává. V rozhovoru pro HN na Foru 2000 zdůraznil jedno: evropským politikům středního proudu, kteří přicházejí o voliče, chybí schopnost podívat se do zrcadla a říct otevřeně, co dělali špatně. Aby prostě přestali jen ze všeho špatného obviňovat druhou stranu.

"Pokud jako já věříte, že antiliberální síly jsou tak silné, neboť liberálové jsou tak slabí, musíte přemýšlet o tom, jak obnovit jejich důvěryhodnost, jak znovu získat důvěru voličů," řekl Zielonka. "Volby se však obvykle soustřeďují na osočování těch druhých. Říkáme o nich, že jsou neracionální, nezodpovědní, symbol zla. A druhá strana dělá to samé. Je to jako zrcadlo či ping-pong."

Liberálové si podle něj zvykli na představu, že žijí v systému, kde je všechno perfektní, a kritiku odbývají tím, že je to jen návrat do historie. "Ti, kteří nás kritizují zleva, chtějí posílit stát ekonomicky, ti, kteří nás kritizují zprava, chtějí posílit stát i nábožensky. Podívejte se do Polska, kde zavádějí něco jako teokracii," tvrdí Zielonka o své rodné zemi.

Najít lídra je to poslední

Řešením, které v rozhovoru stručně načrtl, je podle něj nejprve si přiznat chyby, pak vytvořit nový program a nakonec najít lídry. "Na co mít charismatického lídra, když neví, kam by nás měl vést?" ptá se Zielonka. "Jasně že charismatické lídry, kteří nás dovedou za nějakým cílem, potřebujeme. Nejdřív ale musíte mít dvě věci: dobré nápady a politiky, kteří si je osvojí. Takhle já chápu leadership, vedení. Najít lídra je to poslední. Potřebujeme novou vizi. Pak ji potřebujeme přes média dostat do veřejné debaty. Pak potřebujeme politiky, kteří vyjednají s veřejností, že to je opravdu to, co potřebujeme. Protože na konci jde o veřejný zájem. K čemu jsou dobré ideje, když je lidé nemají rádi?"

Politici si ovšem nemohou dovolit takto strategicky dlouho dopředu přemýšlet. Neustále jsou totiž v nějaké předvolební kampani, kde se přiznání chyby rovná politické sebevraždě. Současná generace politiků si podle profesora prostě zvykla, že je u moci nebo že se pravidelně střídá a to ji ukolébalo.

"Když se dnes podíváte na voliče, nejde o to, že by podporovali extremistické síly. Voliči jen nechtějí volit ty, kteří jsou u moci dvě tři dekády," řekl Zielonka. Poukázal na Švédsko, kde se nedávno konaly parlamentní volby. Extrémní pravice nezískala zas až tolik hlasů, středové strany ale ztratily. "Voliči je dávají spíš novým či nevyzkoušeným stranám," řekl a jako příklad dal opět rodné Polsko. "V parlamentu je pět stran a dvě z nich vznikly pár měsíců před volbami."