A proč nepřijdou do českých fabrik Řekové?

Podnikatelé si přejí prosadit zdvojnásobení kvót na dovoz pracovní síly z Ukrajiny na 40 tisíc lidí za rok. V situaci, kdy na českém pracovním trhu schází téměř půl milionu lidí, zhruba dvakrát tolik, kolik registrují pracovní úřady, jde o pochopitelný požadavek, který se navíc pravděpodobně setká s kladnou reakcí ze strany vlády.

Stejně tak očekávatelná je ovšem reakce Ukrajiny, která by byla raději, aby Češi stavěli továrny "u nich", a ne aby dolovali na tamním pracovním trhu. Ukrajina patří mezi země nejvíc postižené úbytkem populace. Podle odhadů OSN se do roku 2050 sníží ze současných zhruba 44 milionů na 36 milionů. Česko za to samozřejmě nemůže, navíc slibuje, že až se u nás přestane dařit, "pošle Ukrajince" zase zpátky.

Stejně vehementně jako zaměstnavatelé vyžadují "dovoz" lidí z levné ciziny, protestují proti práci Čechů v drahém zahraničí. Kvůli tomu, aby se zabránilo lékařům odejít, se reálně zvažovalo zavedení povinných umístěnek, případně povinných pracovních úvazků několik let po škole.

To, že podobným způsobem do Česka putují ukrajinští lékaři, nikoho netrápí. Nevoli vzbuzuje i přetahování o pracovní síly v pohraničí s Německem a Rakouskem. I tady tuzemští zaměstnavatelé tvrdí, že to český trh "vysává".

Odchod za lepším dokáže rozhýbat i českého zaměstnance, který se obecně nerad za prací stěhuje. Volný trh a příznivá situace na trhu práce v mnoha zemích Evropy nabízí téměř neomezené možnosti. To samé ale nabízí v zemích, kde nebojují s nedostatkem zaměstnanců, ale nedostatkem pracovních příležitostí. Stačí vzpomenout na Řecko, Španělsko, Itálii či Francii. Zaměstnanci z těchto zemí nepotřebují kvóty ani povolení k práci, to vše zaručuje volný trh unie. Na rozdíl od Ukrajiny dokázalo Česko nalákat západní firmy, aby stavěly "u nás". To, že už nedokáže imponovat nabídkou práce občanům ze Západu, ovšem naznačuje, že zůstalo spíš na Východě.