Komentář Luďka Vainerta: Čím dál složitější hledání "ještě většího blázna"

Světové trhy čelí krizi, která vykazuje podobnosti s rokem 2008. Investoři by proto měli být mimořádně opatrní. Zní vám styl varování povědomě? Tyto věty vyslovil na začátku ledna 2016 miliardář George Soros, muž s pověstí zázračného spekulanta, ale podobně poslední roky mluvila i řada renomovaných investorů.

Varovných hlasů přibývá. Výrazné kolísání světových burz, jaké jsme viděli minulý týden, ukazuje, že obavy jsou všudypřítomné.

V současné náladě stačí, aby výsledky důležité firmy nedosáhly očekávání, a rozproudí se nové kolo diskusí o tom, zda nejsou akcie nadhodnoceny, zda už bublina konečně praskne, a na slova "proroků zkázy" tak konečně dojde. Je opravdu důvod bát se propadu srovnatelného s tím před deseti lety?

Jedno je jisté: akcie mají stále kam padat. Například nejvýznamnější americký index S&P 500 od začátku října ztratil devět procent, a přišel tak o všechny pracně naakumulované letošní zisky. Padal ale z úrovní blízkých historickým maximům. A ta jsou pořádně vysoko. Index je na čtyřnásobku úrovně z jara 2009, kdy vrcholila světová hospodářská krize a instinkt velel dát od akcií ruce pryč. Ovšem následný růst svou vytrvalostí nemá obdoby. Akcie rostly devět let v řadě tak silně (a prakticky ve všech sektorech), že prodělat na burze bylo opravdové umění či velká smůla. Samozřejmě nákupem akcií a jejich držením, kdo spekuloval na pokles, se šlo spálit lehce. Tak dlouhý a tak výrazný růst akcií bez opravdové korekce (většinou definované jako pokles indexů o deset procent) sám o sobě podněcuje úvahy, že se nafukuje bublina, jejíž prasknutí může otřást světovou ekonomikou.

Snad ještě důležitější je fakt, že velká část jízdy k rekordům se odehrávala v prostředí bezprecedentně uvolněné měnové politiky. Centrální banky všude na světě se snažily povzbudit ekonomiky extrémně nízkými úrokovými sazbami (přičemž ani nula nebyla limit) a přidávaly k tomu nekonvenční opatření pro snadnější pochopení srovnávaná s tiskem peněz. Tato opatření v několika vlnách spustil americký Fed a ve snaze povzbudit stagnující hospodářství na ně vsadili i Japonci a spoléhá na ně i Evropská centrální banka.