Může Babiš nevědět, co nás v souvislosti s důchody čeká?

Mnohem lepší je předpovídat, i když nemáme jistotu, že dokážeme obsáhnout vše, tvrdil geniální matematik, fyzik a astronom Henri Poincaré. Nemluvil přitom o idealizovaných modelech, naopak. Poincaré se potýkal s reálnými systémy a byl si dobře vědom, že i malý faktor může mít v budoucnu nepřiměřeně velké důsledky. Přesto muž, který je (mimo jiné) považován za zakladatele teorie chaosu, trval na užitečnosti předpovědí, pokud jsme si vědomi jejich limitů.

Varovná zpráva o dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí na příští půlstoletí, kterou minulý týden zveřejnila Národní rozpočtová rada, je koncipována přesně v tomto duchu. Její autoři rozhodně nejsou nabubřelí. Hned v úvodu zdůrazňují, že projekce (nikoliv předpověď) na 50 let dopředu je samozřejmě zatížena mírou nejistoty, zvažují i názor, zda výpočty pro tak dlouhý horizont mají smysl, a vysvětlují, co je cílem studie a proč je výsledek pro veřejnost důležitý. Vypracovat takovou zprávu radě ostatně nařizuje zákon.

Zpochybňovat demografii nejde

Přesto se rada okamžitě stala cílem útoku ze strany nejmocnějšího muže v zemi. "Dělat prognózu vývoje veřejných financí na 50 let dopředu? Naprosté sci-fi. A k tomu neseriózní," vypálil přes Twitter premiér Andrej Babiš a od Poincarého odkazu se tak nevědomky naprosto distancoval. Co předsedovi vlády na technicistní a vlastně apolitické zprávě tak vadilo?

Hlasatel politické "filozofie" shrnuté do hesla "Bude líp" z principu nemá rád špatné zprávy. A výsledek studie optimistický není. Ani být nemohl. Jednoznačně ukazuje, že české veřejné finance v té podobě, jakou známe, nejsou dlouhodobě udržitelné. Pokud by se jelo podle dnešních not, zaťal by stát a další veřejné instituce za příštích padesát let sekeru do hloubky odpovídající až 230 procentům hrubého domácího produktu. Dlužil by tedy skoro dvojapůlnásobek všech hodnot, které v zemi vzniknou za jeden rok, a také by z této sumy platil úroky.

To je, bráno z dnešního hlediska, naprosto extrémní úroveň zadlužení, kterou (zatím) zvládá jen Japonsko. A to jen proto, že jde o jednu z nejbohatších zemí světa, přičemž tamní stát dluží prakticky jen svým bankám a občanům. Země jako celek je navíc "globálním rentiérem", inkasujícím výnosy z ohromných půjček a investic v zahraničí. V takové situaci Česko není a s velkou jistotou ani za padesát let nebude.

SROVNÁNÍ POPULAČNÍHO STROMU ČESKA

Pokud ze studie vychází tak vysoká míra zadlužení, mělo by to odpovědné politiky probudit a přimět ke krokům, které by české veřejné finance nasměrovaly na udržitelnější trajektorii. Hlavně proto, že klíčový faktor, který bude rozpočty zatěžovat nejvíc, není třeba věštit, ten je znám až nepříjemně přesně. Je to vývoj počtu obyvatel a jeho věkové složení.

Kdo v této zemi žije, neuzavírá se do ulity a vnímá roky trvající debatu o důchodech (což snad platí i pro dnešního premiéra), ten tím nemůže být překvapen. Jaké ročníky jsou nejpočetnější, není žádné tajemství (viz graf) a "vypočíst", kdy dospějí do důchodového věku, je triviální. Stejně tak je znám vývoj porodnosti, přičemž prudký obrat k lepším číslům experti neočekávají. Demografové do výpočtu zahrnují i předpokládaný vývoj délky života, který je pozitivní. Češi budou žít déle a déle, mohou se těšit na osm či devět let navíc.

Výsledkem ale je, že v roce 2068 bude Čechů starších 65 let o šedesát procent více a bude jich takřka třetina národa. A to už tou dobou bude důchodců mírně ubývat, protože ani Husákovy děti nejsou nesmrtelné a následující ročníky jsou početně slabší. Což víme přesně, tady odhady nejsou potřeba.