Jaký je plán Česka na příštích 10 let? Vůbec žádný. Jen doufáme, že nás budou Němci k něčemu potřebovat

Kolik lidí by asi dokázalo říct, jaký byl rozdíl mezi rokem 1977 a 1978? Dnes je podobně obtížné určit, v čem se přesně liší rok 2017 od roku 2018. Oba roky se točí okolo Miloše Zemana a Andreje Babiše. Ani v jednom z těchto roků se nestalo nic, co by mělo pro budoucnost země jakýkoli pozitivní význam. Místo politiky se v České republice provozuje šamanismus a modlářství.

V tuto chvíli víme, pokud to vědět chceme, že naši budoucnost seriózně ohrožují dopady klimatické změny. Již dnes je můžete sledovat všude a pořád a to jsme na začátku. Je pravděpodobné, že naši budoucnost změní robotizace práce a její ubývání. A to především v těch oblastech, které se týkají jednoduché manuální práce, na kterou není potřeba vyššího vzdělání. Víme, že s touto budoucností český vzdělávací systém nijak nepočítá a raději předstírá, že jsou 70. léta minulého století. Politici o tom nemluví a veřejnost o tom nechce nic slyšet ani vědět. Tyto konkrétní projevy neznámé budoucnosti se ignorují a proměňují se v neuchopitelnou neurózu. Směs úzkosti a vzteku ve společnosti je hmatatelná. Výbuch oddaluje mizivá nezaměstnanost a rostoucí ekonomika.

Co se však stane, až se naše na export orientovaná ekonomika zastaví?

Českou politiku dnes ovládá jakýsi postmoderní šamanismus. Vládne víra, že když se třeba bude pořád dokola opakovat, že je třeba posílit učňovské školství, zhmotní se svět, ve kterém ho bylo zapotřebí. Když se bude opakovat, že je třeba podporovat tradiční rodiny, vrátí se svět tradičních rodin. A tak podobně. Vůdcem tohoto českého šamanismu je momentálně Andrej Babiš.

Stále opakuje, že vše zařídí, pokud se něco nedaří, je to kampaň, a když zrovna potřebuje, najde někde v rozpočtu zatoulané miliardy. Nikoli na přezbrojení na nejistou budoucnost, ale na zachování stávajícího bezčasí. Praktickou politiku vlastně nemá, protože v magickém světě není potřeba a nikdo ji od něj ani nechce. To chápe také opozice, která se rovněž nezabývá politikou − tedy složitými otázkami, které by řešily budoucnost země. Opozice má svá kouzla, která opakuje stále dokola. Zneužívání dotací, střet zájmů, Čapí hnízdo a záchrana demokracie. Nic z toho není politický program. Jiní politici zase vzývají Václava Havla a opakují jeho citáty z jiných časů jako kouzelné mantry. Škoda že někoho neinspiruje ke skutečnému jednání.

Opozice bez opozičního programu

Proti Babišovi stojí takzvaný demokratický blok, za který mluví především ODS. Jejím zaříkadlem je záchrana demokracie. Definicí demokracie je, že v ní nevládne Babiš. Že o demokracii nejde, ukázalo třeba říjnové hlasování českého parlamentu, který drtivě odsoudil hlasování Evropského parlamentu na zahájení řízení proti Maďarsku, které porušuje základní hodnoty Evropské unie. Touto hodnotou je liberální demokracie. S vládními stranami se za Maďarsko postavil hlavní obránce demokracie, ODS. Jenomže vedle Viktora Orbána zatím Babiš stále vypadá spíše jako Masaryk než jako autokrat. Na rozdíl od Orbána totiž nepřekresluje volební obvody, nelikviduje veřejnoprávní média ani neziskovky, nestaví bezdomovce mimo zákon ani nevyhání univerzity ze země. Stát za Orbánem a současně vinit Babiše z ohrožení demokracie prostě není možné. Nedává to žádný smysl.

Jelikož je zjevné, že Čapí hnízdo Babišovi vaz nezlomí, možná by skutečně stálo za úvahu konfrontovat jeho reálnou politiku. Tedy to, že tuto zemi na budoucnost nepřipravuje vůbec nijak. Jenomže to strany demokratického bloku udělat nemohou, protože samy se o budoucnost nezajímají. Z tohoto pohledu je pak jedno, jestli je premiérem Fiala, nebo Babiš. Nejsilnější opoziční strana ODS má svůj limit. Pokud konečně uznáme za hlavní výzvu budoucnosti klimatickou změnu, pak k tomu dokáže ODS v nejlepším případě mlčet. Asi nikdo od ní totiž nečeká boj za udržitelný rozvoj a snižování emisí. Nebo že začne bít na poplach za udržitelné zemědělství, které nebude decimovat půdu a podzemní vodní zdroje. Vždyť to všechno znamená regulace, což je v ODS sprosté slovo. ODS bojuje proti Babišovi, ale ten je úspěšným představitelem byznysu, což je svatý grál ODS. Omezit velký byznys znamená regulovat velký byznys, a jak už jsme si vysvětlili, regulace je zakázané slovo. Podobně se to má ve školství, kdy je stále expertem strany pro tuto oblast Václav Klaus mladší, jehož celá expertiza spočívá v tvrzení, že inkluze je zlo. Nic dalšího nenabízí. Na zvyšování platů učitelům se samozřejmě shodnou všichni. Ale co dál? Nic. Systém pojede s více penězi na platy ve stejných kolejích, jejichž směr určila Marie Terezie.

Buďme za to rádi. Dnes by takový inkluzivní projekt, který strčil do jedné třídy všechny děti, vůbec nemohl projít. Vždyť přece všichni nemají na to, aby se naučili číst a psát. Babiš vyluxoval levici a pravici drží v pasti její vlastní ideologie. Je otázka, zda se těchto velkých a zásadních témat chopí piráti.