Bruce Springsteen sólově a akusticky? To už jsme přece viděli: roku 1997, ještě s kotletami a knírem, takto americký zpěvák a kytarista prvně přijel do Prahy, kde vystoupil v Kongresovém centru. "Pokud se umělec má vyvíjet, musí si klást čím dál závažnější otázky," vysvětloval tehdy, proč právě neúčinkuje s dlouholetou kapelou E Street Band.

Teď se situace opakuje: E Street Band uplynulý rok odpočíval a devětašedesátiletý Springsteen si položil možná největší otázku svého života: kdo jsem, odkud přicházím, proč jsem takový?

Odpověď se pokouší nalézt sólové představení nazvané Springsteen on Broadway. V komorním newyorském divadle pro necelou tisícovku lidí vloni hudebník absolvoval neuvěřitelných 236 repríz. Pokaždé půltřetí hodiny sám zpíval s kytarou, foukací harmonikou i klavírem a především vyprávěl. Vzniklo z toho koncertní dvojalbum a teď také film, jejž lze vidět v internetové videotéce Netflix.

16 hitů

◼ "Nikdy v životě jsem nepracoval pět dnů v týdnu. Až teď," říká americký zpěvák a kytarista Bruce Springsteen v koncertním filmu nazvaném Springsteen on Broadway, který je k vidění na Netflixu.
◼ Dlouhé monology v něm doprovází 16 zpěvákových hitů od Dancing in the Dark, Born to Run a Thunder Road až po The Rising nebo Land of Hope and Dreams z nového tisíciletí.

Předně je to mimořádný byznysový úspěch. Pořadatelé dvakrát oddalovali derniéru, všechny večery byly okamžitě vyprodané, například vloni v září překupníci cenili jednu vstupenku na závratných 60 tisíc korun. Ekonomické listy odhadují, že i po odečtení produkčních nákladů a vysoké marže, kterou na Broadwayi účtují odbory, mohl Springsteen utržit až 70 milionů dolarů čistého. V představení navíc znovu využil pasáže ze tři roky staré knižní autobiografie Born To Run, jíž prodal přes půl milionu výtisků a kterou už znají také čeští čtenáři: vloni ji v překladu Raniho Tolimata vydalo nakladatelství Jota.

Zájem o sólovou show je pochopitelný. Springsteena známe nejlépe s kapelou, jak na stadionech hrává desítkám tisíc lidí, učinil to ostatně před sedmi lety v pražském Edenu. Springsteen s bandem je velká oslava hudby a především amerického ducha, vykasaných rukávů, rukou přiložených k dílu, nezlomné vůle, všech těch automechaniků a zaměstnanců fabrik z amerického New Jersey, o nichž muž přezdívaný Boss tak často zpívá a celoživotně jim dodává sebevědomí. Příznačně oděn v džínech a flanelové košili napíná hlas na maximum a kytaru rozeznívá mocnými údery pravé ruky, "tvrďák" navenek, uvnitř romantik.

Boření mýtů

Vždy to byla přiznaná stylizace, ale nikdy to Springsteen neměl potřebu zdůrazňovat tak jako nyní na Broadwayi. "Svou nejslavnější píseň Born To Run jsem napsal o tom, že jsem byl zrozen k útěku, přesto dnes bydlím deset minut od místa, kde jsem se narodil," říká hned zkraje, sotva přijde na jeviště. "Zpíval jsem o závodění v ulicích, ale tou dobou jsem neuměl řídit," dodává vzápětí. Další paradoxy a boření mýtů následují záhy.

Po chvíli je mustr jasný: Springsteen je na jevišti sám, střídavě sedí za klavírem, stojí s kytarou nebo nasazuje foukací harmoniku, a především každou píseň zasazuje do kontextu, doprovází vyprávěním. Většina se týká toho, co zažil do 70. let minulého století: kterak jako malý v televizi viděl zpívat Elvise Presleyho, jenž ho naučil "být sám sebou", jak obtížné byly začátky, kdy hrával v klubech, kavárnách, ale také na hasičských bálech, venkovských slavnostech, kluzištích, karnevalech, maturitních večírcích, svatbách. Dokonce prý u bowlingových drah.

Jedna historka střídá druhou: třeba jednou si prý Springsteena konečně přišel poslechnout promotér, který mu mohl pomoci do hudebního byznysu. "Hráli jsme celou noc, pět setů od devíti večer do tří do rána, propocení na kost. Nakonec za mnou ten chlap přišel a povídá: 'Ze všech kapel, která ještě nemá agenta, jste ta nejlepší!' Pak se vyspal s mou holkou a zmizel."

Dojde na dojemnou pasáž věnovanou již nežijícímu saxofonistovi Clarenci Clemonsovi, dlouholeté opoře E Street Bandu, i rodinný okamžik, kdy zpěváka přichází podpořit jeho manželka, též písničkářka Patti Scialfa. Spingsteen se celou dobu doprovází na akustické kytary značky Takamine, hudební vrchol přichází v okamžiku, kdy bere do ruky speciální dvanáctistrunný nástroj, na němž má ale strun jen deset, a s takzvaným bottleneckem na prstě rozehrává klouzavou, psychedelickou aranž svého hitu Born in the USA, přesně jak to roku 1997 udělal v Kongresovém centru.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dozvíte:
  • Jak Ronald Reagan nepochopil Springsteenovu nejznámější píseň?
  • V čem spočíval Springsteenův spor s otcem?
  • A čím mu Springsteen nakonec složil poctu?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se