Střadatel je v Česku stále otloukánek

Hloupý, kdo spoří, hloupější, kdo by mu platil úroky. Mírně upravené přísloví sedí na tuzemské střadatele a banky, do nichž Češi "nanosili" hodně přes bilion korun, až příliš dobře. I v současnosti. Pochybností, zda to není nadsazené tvrzení, se zbavíme pohledem do ceníku velkých bank.

Například ta, u níž má peníze (stále ještě) nejvíc Čechů, své klienty v sekci věnované spoření odvážně vyzývá "Spočítejte si, kolik uspoříte". Výchozí nastavení jednoduchého kalkulátoru počítá s měsíčním vkladem 1000 korun po dobu 60 měsíců. Když se tedy střadatel nechá přesvědčit, že bude bance posílat po celých pět let tisícovku měsíčně, vyšplhají se jeho úspory nakonec na 60 259 korun. Čtete dobře, banka během pěti let dokáže svěřené peníze "zhodnotit" o 259 korun více, než je v silách slamníku, do kterého bychom bankovky jen strkali. Nabízený úrok při současné dvouprocentní (či v posledních letech většinou o něco vyšší) inflaci stačí s odřenýma ušima na to, aby ochránil kupní sílu prvních tří vložených tisícovek. Následujících 57 vkladů už inflace nerušeně znehodnocuje, úplně stejně, jako kdyby si úspory hověly právě ve slamníku.

Pokud si říkáte, že úrok je tak směšný jednoduše proto, že tak nízkými vklady se banka nechce otravovat, klidně se odvažte a posuňte všechny voliče kalkulátoru na maximum. Tím nasimulujete velice dobře situovaného a extrémně trpělivého střádala, který po deset let měsíc co měsíc ukládá 100 tisíc korun − aby za to inkasoval stejný roční úrok 0,2 procenta. Absurdita této nabídky je ještě podtržena tím, že ji veřejně inzeruje banka, která má (zřejmě už jen jako historický přežitek) spoření dokonce v názvu.