Tee time Josefa Káninského: Umělkyně Ester už ví, co je sport

Na snowboardu vyhrává dál, na lyžích už zase ne. Od loňského nečekaného olympijského vítězství v superobřím slalomu se Ester Ledecká na závodech světové lyžařské špičky jen dvakrát dostala do první desítky. Na právě skončeném mistrovství světa v Aare měla ještě o něco horší výsledky (27. v super-G, 15. v kombinaci, 17. ve sjezdu). Objevil se první zádrhel v jejím postupném přerodu ze snowboardistky v lyžařku.

Česká "obojživelnice" narazila nejen na limity vlastní výkonnosti. Tvrdá byla srážka s drsnou podstatou současného špičkového sportu.

V něm nelze vyhrávat jinak než neustálým překonáváním vnějších překážek i sebe sama, ale zároveň přijmout i ustát tlak okolního světa. To poslední je teď pro Ester největším testem.

Z komiksu do reality

Po hrách v Pchjongčchangu bylo Ledecké plno. Vždyť tam vyhrála i svou snowboardovou disciplínu, paralelní obří slalom, a unikátní zlatý double měl světový ohlas. Stala se českou Sportovkyní roku a při pozvolném uvykání lyžím neztrácela fanouškovskou přízeň. Navzdory velké euforii od ní málokdo čekal, že hned bude sbírat další prvenství nebo je atakovat.

Na druhé straně bylo jasně v plánu co nejdřív se do takové formy dostat. Stačil první nezdar, zkažený superobří slalom v Aare, a najednou tu je jiný obrázek Ester Ledecké.

Třiadvacetiletá dívka se až dosud prezentovala jako postava z komiksu (viz její kombinézy navrhované bratrem Jonášem, kreslířem) nebo jako naivka z milostné písně svého otce Janka. Najednou je zcela reálnou osobou a není úplně jasné, zda tuto realitu přijala.

"Velmi pozitivní věc je také to, že spousta lidí třeba pochopí, že ještě nemám na to, dostat se do elity, a že to opravdu na olympiádě byla jenom výjimka," citovala česká média rozčarovanou Ledeckou po 27. místu v super-G.

Užívací mantra

Jedno z nejhorších klišé v mluvě sportovkyň a sportovců jsou různé varianty věty, že když jdu podat výkon, "jdu si to užít". Ledecká je jeho pilnou šiřitelkou.

Užít si špičkový výkon není jen klišé, je to z velké části i nesmysl. Je možné mít pochopení pro úsilí odbourat stres, zbavit výkon přívažků tak neodbytných, jako je třeba odpovědnost, nebo snahu vytěsnit z hlavy, že jde o dobré živobytí. Ale faktem zůstává, že až na nepočetné výjimky se k velkým titulům − když už jsme u těch klišé − nekráčí lehkým krokem nebo s písní na rtech.

Byly a jsou osobnosti, jejichž přístup k věci lze charakterizovat jako "užívací". V alpském lyžování se nemusíme dlouho rozhlížet − fenomén předchozí dekády Bode Mil­ler parkoval i při světových šampionátech pod sjezdovkou karavan a zval do něj známé na party. Pochopitelně ale i on nějakou životosprávu dodržovat musel.

Autor HN

Tee time Josefa Káninského: Média si hýčkají sportovní hvězdy. Novináři ale nemají být jejich parťáky, nebo dokonce sluhy

18. 2. 2019 ▪ 3 min. čtení

Lidé jako svobodomyslný Miller se ve svém "užívání" nemusí před ostatními opakovaně nahlas utvrzovat, oni tak prostě žijí. To však není většině profesionálek a profesionálů světové špičky dáno.

Fanoušek na tuto falešnou hru přistupuje podle toho, zda k autorovi užívací mantry chová sympatie, nebo ne. Ledecká má štěstí, u ní je to ten první případ. Jako vedlejší produkt k fantastickému olympijskému triumfu si vytvořila pardon pro několik případných příštích nezdarů. Jeden z nich přišel v Aare. V tréninku na super-G padala, ztratila jistotu i odvahu riskovat a jet ostře. Při opatrné jízdě se neřídila radami trenérů a bylo z toho zklamání. Místo toho, aby využila onoho pardonu, najednou byla zhrzená a úplně vypadla z role. Způsobil to onen náraz na podstatu sportu, který jí do té doby unikal.

K výše citovaným slovům o olympijské výhře jako o výjimce přidala další o nepatřičně vysoké náročnosti koučů, údajně přehnaném očekávání novinářů a nejmenovaných nepřejících lidech. Kam se v té chvíli ztratila schopnost "jít a užít si"? Když užít si, tak i porážku, jinak to nedává smysl, a co zůstává, je klišé.

Nevíme, kde jinak optimistická a pozitivní dívka vykutala hordy nepřejících. V reakcích fanoušků na její nezdar výrazně převažovaly ty povzbudivé a omluvné. Když si z nich vyzobete ty opačné, musíte se sami sebe ptát proč. Proč dáváte význam jim, a ne těm dobrým?

Nadto se nedá pominout, že sama Ledecká položila základ k velmi akademické debatě o povaze svého loňského olympijského zlata na lyžích.