Obchod se hádá, zákazník pláče

V případě platnosti tohoto zákona hrozí zvýšení cen i zúžení nabízeného sortimentu, protože obchodníci se velmi pravděpodobně budou snažit vyhnout dopadům zákona a raději budou nakupovat jen u velkých výrobců a dávat přednost dovozům před nákupy u domácích producentů.

Těmito slovy vysvětloval svoje už druhé veto zákona, který se snažil upravit vztahy mezi obchodníky a dodavateli, v roce 2009 exprezident Václav Klaus. Zákon o významné tržní síle nakonec přes odpor prezidenta prošel. K velké nelibosti obchodníků, kteří tehdy tvrdili, že parlament podlehl potravinářské lobby. O tom, že se vláda snažila zabránit obchodním řetězcům v neférovém chování vůči dodavatelům a výrobcům po několikaletých diskusích už zkraje roku 2004 a že se to dlouho kvůli odporu mnoha pravicových poslanců nedařilo prosadit do praxe, přátelé řetězců raději mlčeli.

Zákon, který zasáhl do vztahů mezi řetězci a dodavateli, se v průběhu času měnil, přístup obchodníků zůstal stejně negativní. V roce 2018 Svaz obchodu a cestovního ruchu dokonce zveřejnil studii společnosti Deloitte, ze které vyplynulo, že zákon nevyhovuje nikomu a že je až příliš vstřícný k jedné straně − dodavatelům −, což prý není spravedlivé. A že by bylo nejlepší, kdyby žádný specializovaný zákon vůbec neexistoval. To, že studii společnosti Deloitte zadal právě svaz obchodu, nikdo neřešil.

Ukazuje se však, že na řetězce má spadeno i europarlament. Směrnice, kterou by měl schvalovat v průběhu března, chce změnit současný stav, kdy si každá země řeší obchodní vztahy, jak chce. Podle unie ze stávající roztříštěnosti norem a zákonů nejvíc profitují ti největší, tedy velcí obchodníci, zatímco ochrana dodavatelů, hlavně těch místních, farmářů, skomírá. Stejně jako české zákony ani europarlament alespoň prozatím nebere v úvahu, že i dodavatel může být velký, jako například koncern Unilever, a může být obchodu rovnocenným partnerem.