Andrej Babiš se na několika místech, mimo jiné na vládě a před zahraničními diplomaty, ošíval kolem českého předsednictví Evropské unie v roce 2022. Sám Babiš informace, podle kterých mluvil o tom, že by chtěl předsednictví zrušit, popírá. Prý si jen stěžoval na vysoké náklady. Ale ať tak anebo tak − odhaluje to jeho základní postoj k našemu členství v EU. A ten těžko nazvat jinak než kupecko-hokynářským.
Vše stojí na prosté premise: když tečou peníze z unie do Česka, je to v pořádku. Když se ale chce, abychom se nějak podíleli na chodu celého mechanismu, třeba organizací předsednictví, je to obrovský problém. "Co my? Proč my? Ať to dělá někdo jiný!"
Unie je v tomto pojetí redukována na bankomat, ze kterého máme svaté právo vybírat, ale ať si ho hezky plní a udržuje někdo jiný.
Ne že by v tomhle kupeckém přístupu byl Andrej Babiš osamocen. Mentální model "nadávat na zlý Brusel, ale peníze si v klidu brát" je obecně rozšířený. Hezky se projevil před třemi lety, kdy Česko odmítlo pomoci státům postiženým migrační vlnou. Tehdy jsme tvrdošíjně odmítali vzít byť i jediného běžence a zároveň se většina politiků upřímně rozhořčovala, jak si na západ od našich hranic mohl někdo dovolit přijít s nápadem krátit nespolupracujícím zemím příspěvky ze strukturálních fondů (což se nakonec v reálu ani nestalo).
Znovu − premiér v tom není sám. Ale je nejdůležitější osobou a jeho přístup je vlastně tragikomický. Na jednu stranu volá po větší roli členských států v unii, ale pak se ošklíbá, když jim má předsedat a zajistit servis. Připomíná tak trochu postavu Jana Dítěte z Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Dítě byl zbohatlík, který moc a moc chtěl patřit mezi smetánku hoteliérů. Měl peníze, postavení, ale byl to zkrátka jen zbohatlík. Neměl formát a mezi dobrou společnost nikdy nezapadl. Podobně Andrej Babiš by moc a moc chtěl patřit do salonu evropských politiků. Má peníze, má postavení. Leč jeho formát zůstává povýtce hokynářský.
