Trump a Německo: krize je vážná, antipatie jsou hluboké

Očekávané zpomalení německé ekonomiky se promítlo i do plánovaných výdajů na obranu.

Podle návrhu rozpočtu z minulého pátku se příští rok zvýší, ale pak by měly začít opět klesat a v roce 2023 se dostat na 1,25 procenta HDP. Což je stejně, jako Německo dávalo na obranu loni, kdy americký prezident Donald Trump na červencovém summitu NATO v Bruselu vyzval kancléřku Angelu Merkelovou, aby její země "okamžitě začala platit dvě procenta", jinak by se Spojené státy mohly "zařídit po svém".

Konsternovaní spojenci to pochopili jako varování, že by USA mohly z NATO odejít. I když je nyní možné, že se německé výdaje na obranu o něco zvednou, jak naznačila kancléřka Merkelová, mimořádně bídný stav vztahů Berlína a Washingtonu to nevylepší. Krize je dost hluboko zažraná.

Na začátku 80. let západním Německem lomcovaly mohutné protesty proti tehdejšímu americkému prezidentovi Ronaldu Rea­ganovi a raketám Pershing, což nakonec vedlo k pádu vlády kancléře Helmuta Schmidta. Zdálo by se, že v tomto srovnání ještě není tak zle.

Jenže jde o optický klam, krize americko-německých vztahů je vážná, vzájemná a pokrývá spektrum různých problémů.

Celá hrací plocha je zarámována těžkou antipatií − Trump je alergický na Německo a Němci jsou alergičtí na Trumpa. Právě výdaje na obranu jsou dobrým příkladem. Trump má pravdu, že Německo dává málo, a navíc se ani nehodlá přiblížit aliančnímu závazku dvou procent.

Jenže Trump to pojal tak, že sám Merkelové omezil prostor, aby problém řešila.

"Dlužíte mi bilion dolarů," přivítal ji v březnu 2017 na její první návštěvě Bílého domu. Loni na jaře pak prohlásil dovoz oceli a hliníku z Evropské unie za bezpečnostní riziko pro USA a zatížil ho cly.