Sloupek Miloše Čermáka: Tento článek si přečtěte na poradě. Dozvíte se, jak udělat porady lepší. Ale pozor, stejně to nebude fungovat

Všichni zaměstnanci to znají. Pracovní doba skýtá dobré momenty, o něco horší momenty i vyloženě blbé momenty. No a pak ještě existují porady. Ano, řeč je o oněch korporátních bohoslužbách, na kterých vyslechneme slovo boží, pohroužíme se do sebe, zpytujeme minulost a modlíme se k budoucnosti a samozřejmě hledáme lásku i inspiraci u svých bratří a sester, lépe řečeno kolegů a kolegyň. Tedy… teoreticky. Ano, je spousta dobrých i špatných důvodů, proč se porady konají a my na ně chodíme.

Pro začátek ty špatné. Například:

− předvedu se před ostatními a ukážu, že jsem důležitý

− připomenu se lidem z vedení

− pokud jsem z vedení já, tak se připomenu podřízeným a ukážu, že mám věci pod kontrolou

− neříkal předseda představenstva, že nejdůležitější je komunikovat?

− budu mít hodinku klid na to, vyřídit si maily

− holky ze sekretariátu udělají kafe a možná někdo koupí koblihy

− přijde ta nová ženská z marketingu, která nosí krátké kostýmky?

Existuje pochopitelně i spousta dobrých důvodů, proč chodit na poradu. Například:

− rozhodneme všechno důležité, co je ve firmě potřeba rozhodnout

− strávíme hodinu kreativní diskusí a intenzivním přemýšlením o budoucnosti

− pomůžu kolegům v tom, v čem jsem dobrý, a naopak využiju jejich předností, abych se líp popral se svými slabými stránkami

− jestli byť jen vzdáleně věřím kterémukoli ze tří předešlých bodů, jsem naprostý blb, a tudíž ideální účastník jakékoli porady.

Ale on to možná úplně nejlíp napsal slavný americký sloupkař Dave Barry: "Porady jsou návykovou, sebeuspokojující činností, kterou provozují korporace a další velké instituce, a to z jednoduchého důvodu, protože samy nemůžou masturbovat." Tak jako jsou v lidském životě jistoty, kterým nikdo neuteče (ano, daně a smrt, jak tvrdil Lincoln), v korporátním životě jsou takovou jistotou porady. Jsou a budou − a nikdo z nás s tím nic neudělá. Lze se tedy aspoň pokusit, aby se staly snesitelnější a přínosnější?

Zde je deset pokusů o dobré rady. Moc na ně ale nespoléhejte.

◼ 1. Neradí se někdo zbytečně?

Možná si je pamatujete i vy. Tedy pokud jste byli na světě v osmdesátých letech. Žluté samolepky, které se lepily ve školách i v kancelářích na vypínače. Stálo na nich: "Nesvítí se někde zbytečně?" Odpověď na tu otázku je jednoduchá. Když je někde prázdná místnost a svítí se v ní, je celkem jasné, že zbytečně. No jo, ale jak poznat, že je někde zbytečná porada? Když jdete kolem zasedačky, vypadá většina porad stejně. Lidé sedí kolem stolu, jeden člověk mluví, ostatní poslouchají. Nebo se tak tváří. Před sebou otevřené notebooky. V obličeji zamyšlený výraz. Neschůzují zbytečně? Líbí se mi metoda, kterou používal David O. Sacks, jeden ze zakladatelů společnosti PayPal. Ten zasedačky nečekaně "přepadával". Vešel bez zaklepání dovnitř a náhodně ukázal na kteréhokoli z účastníků. "Řekněte mi jednou nebo dvěma větami, o čem tato porada je, proč jste na ní vy osobně a jaké nejdůležitější rozhodnutí zatím padlo." Když nedostal uspokojivou odpověď, okamžitě poradu rozpustil. Traduje se, že ze strachu z podobného přepadení se počet porad v PayPalu snížil o desítky procent.