Sliby se musí plnit. I ty rozpočtové

Státní rozpočet v březnu dopadl lépe, než by se dalo čekat, přestože jde o nejhorší březnový výsledek od roku 2012. Nutno dodat, že za špatným výsledkem není neschopnost státu vybírat daně, přestože je vybírá komplikovaně a každá další snaha o zlepšení vede jen k další byrokracii. Přesto (nikoliv proto) se zvyšuje výběr daně z příjmů podnikatelů i firem a Česko za něj vděčí pořád ještě rozjeté ekonomice.

Oproti prvním dvěma měsícům se také konečně zadařilo i výběru daně z přidané hodnoty. Po tragickém výsledku z ledna a února se nakonec za první tři měsíce státu podařilo vybrat skoro to samé co loni. To je bezpochyby docela dobrý výsledek, který nenasvědčuje "únavě berních úředníků". Naopak si celá podnikatelská sféra oddychla, že boj "proti všem" skončil a že se daně vybírají tak, jak se vybírat mají, bez větších naschválů a zajišťovacích příkazů. A že se alespoň některé finanční úřady naučily jednat s podnikateli, aniž by jim hned dávaly najevo, že jsou pro ně automaticky sprostí podezřelí.

Neznamená to však, že s rozpočtem jako takovým je všechno v pořádku. A že i letos skončí s podstatně menším než plánovaným schodkem, jako tomu bylo v minulých letech.

Březen v plné síle ukázal, že rozpočet narazil na svoje limity, právě co se týká výběru daní. A že se naopak musí vyrovnat se všemi vládními sliby.