Matematika formuje abstraktní myšlení, u maturity má být povinná, říká bývalý šéf Cermatu Jiří Zíka

Zavedením povinné maturitní zkoušky z matematiky byl naplněn jeden z úkolů dlouhodobého záměru vzdělávání a vzdělávací soustavy ČR.

Stát tak prokazuje, že nehodlá rezignovat na objektivní kontrolu výstupů vzdělávání. Bezprostřední reakce na novelu zákona byla bouřlivá. Rozvířila se však diskuse nikoli o rozsahu ověřovaného učiva, ale zejména o struktuře oborů vzdělání, pro které bude matematika povinná.

Jedni se domnívají, že by povinnost měla být stanovena všem oborům s výjimkou oborů uměleckých, jiní plédují pro co nejužší rozsah oborové struktury. Osobně se domnívám, že zcela zásadní je otázka potřebnosti a účelnosti míry vědomostí a dovedností z matematiky pro studium na vysoké škole. Dnes je na vysokých školách obdobná situace jako na školách středních, kam jsou ke studiu přijímáni žáci bez dostatečných znalostí (nejen) v matematice. Často se pak ukáže, že očekávání studentů je v rozporu s realitou, a velké procento z nich ukončí studium po prvním ročníku nebo i dříve (až 35 procent). Pravda je, že roli v tom hrají nejen nedostatečné vědomosti, ale i to, že některým studentům chybí pracovní návyky a odolnost vůči stresu.

Matematika jako klíč i pro jiné předměty

Sám nejsem matematik, ale deset let jsem vyučoval na vysoké škole termodynamiku a hydromechaniku.

Oba předměty, stejně jako řada dalších, vyžadují pro popis jevů a procesů vyspělý matematický aparát. Pokud nejsou studenti vybaveni dostatečnými vědomostmi a dovednostmi v matematice, stávají se v takových předmětech pouhými pasivními posluchači, pokud vůbec na přednášky či cvičení chodí. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc by prospělo, kdyby učitelé technických a přírodovědných předmětů (nejen oni) více využívali ve výkladu matematiku. Žáci by si uvědomili její potřebnost (když už ne krásu) a možná by pro ně přestala být strašákem.