Podvody automobilky VW s karcinogenními emisemi, aféru známou jako Dieselgate, rozplétají němečtí vyšetřovatelé už tři a půl roku a teprve minulý týden se odhodlali k tomu, aby obvinili samotného šéfa automobilky Martina Winterkorna. Proč to trvalo tak dlouho? Je vůbec představitelné, že by muž stojící dlouhá léta v čele hierarchicky řízeného koncernu nevěděl o rozhodnutí, které přímo ovlivnilo miliony vyrobených motorů dodaných hned do několika automobilek včetně Škody? Přesně to Winterkorn tvrdí a svaluje tak vlastně vinu na nižší manažery, případně na techniky, kteří software vyvíjeli a testovali.

Emisní limity jsou zásadním tématem automobilového průmyslu už několik desetiletí. Může někdo věřit, že podvod, kterým VW získal značnou konkurenční výhodu, protože předstíral, že dokázal zredukovat obsah škodlivých oxidů dusíku a přitom zachoval úspornost svých dieselových motorů, zůstal pečlivému šéfovi tak dlouho skryt? Vždyť Winterkornova pracovitost a posedlost detaily jsou pověstné a roky byl i za ně odměňován velice solidním platem. Vyšší příjem žádný z šéfů velkých německých firem obchodovaných na burze neměl.

Alibismus projevuje i samotný koncern VW, když tvrdí, že pro něj už Dieselgate skončila. Vždyť zaplatil požadované pokuty a spustil nápravný program, který má zajistit, aby se jeho motory do ekologických norem vešly. Co víc byste chtěli?

Našlo by se toho hodně. Proč například VW nezveřejnil klíčové části programového kódu, který odhadoval, zda je auto na měřicí stanici, a pokud zjistil, že test neběží, nechal motor pracovat, jako by na emisích nezáleželo? Z výfuku jich tak unikalo i 40krát víc, než bylo přípustné. Už jen analýza zdrojového kódu a jeho verzí včetně komentářů programátorů by prozradila mnohé. Když přidáme požadavky, podle kterých se vývoj řídil, bude obraz ještě jasnější. Co automobilce brání? Zatloukání a mlžení jsou možná v krizové situaci očekávatelné, ale největší světová automobilka na něco podobného nemá nárok.