Babiš a ČEZ, definitivní konec boje proti Palermu

Na valné hromadě ČEZ se nikdy nic podstatného nerozhoduje. To v konstelaci, která se udržuje dlouhodobě, jednoduše ani není možné. Proto žádné zásadní překvapení nepřineslo ani včerejší shromáždění akcionářů, performanci v provedení aktivistů Greenpeace při vší úctě k jejich ušlechtilým cílům pomiňme. Stát má v obří energetické firmě rozhodující podíl, sedmdesát procent, takže se vždy schválí jen to, co si přeje vláda. Formálně akcionářská práva vykonává ministerstvo financí, ale fakticky rozhoduje premiér. Zvlášť to platí za nynějšího rozložení sil, kdy Andrej Babiš jako šéf největší parlamentní a naprosto dominantní vládní strany přiděluje rozhodující křesla − včetně toho v Letenské 15, kde sídlí ministerstvo financí − podle vlastního uvážení.

Takže za cokoliv, co se na valné hromadě schválí, nese i odpovědnost. Minimálně politickou.

Logicky ji nese i za zabetonování nynějšího vedení ČEZ v současných pozicích.

Dnešní garnituru ztělesňuje Daniel Beneš, který polostátnímu gigantu šéfuje už téměř osm let − déle než jeho předchůdce Martin Roman, který z něj před více než dvanácti lety udělal výkonného šéfa, tedy svoji dvojku. Beneš si navíc "strategicky" zařídil prodloužení mandátu v čele představenstva až za rok 2020. Tato dekáda ČEZ tak zřejmě bude více benešovská, než byla ta minulá romanovská.

Greenpeace protestovali proti ČEZ převlečení za uhlí a přerušili valnou hromadu firmy. Ta se dohadovala o budoucnosti Počerad

27. 6. 2019 ▪ 3 min. čtení

Zopakujme si: největší výrobce elektřiny a současně její největší distributor je většinově státní. Stát by ho měl účinně kontrolovat. Páky na to má. Pokud tedy nechává jednu garnituru řídit podnik dlouhodobě, znamená to, že je s jejím výkonem spokojen. To nelze nijak okecat. Vláda tudíž posvěcuje styl hospodaření i strategii ČEZ včetně zahraniční expanze a současného vyklízení draze zakoupených pozic. Akceptuje také vysvětlení, že pokles zisků firmy je zaviněn vlastně výhradně vývojem ceny elektřiny na evropských trzích a management jej ani nemohl zásadněji ovlivnit. Přímým důsledkem je pak souhlas se snižováním dividendy na "novodobé" minimum. Do státního rozpočtu tak navzdory prodejům aktiv a zvýšení dividendového poměru ke stu procentům zisku teče méně miliard. A to zrovna v době, kdy se peníze na důchody, rodičovský příspěvek či financování sociálních služeb kvůli zpomalení růstu ekonomiky shánějí čím dál hůř.

Pokud Beneš přežil i osekání dividendy, musíme ho už brát jako součást babišovského establishmentu. Není důležité, proč se s ním premiér smířil a jakou roli v tom hraje prezident Zeman, který šéfa ČEZ podporuje. Jako alibi nemůže sloužit ani to, že kdysi, před Vánoci roku 2016, zástupci Babišova ministerstva financí na dozorčí radě proti předčasnému prodloužení Benešova mandátu hlasovali. Situace je průhledná: Beneš je dnes pro premiéra dobrým šéfem nejcennější státní firmy. Zbývá tedy, aby odvolal výrok o "českém Palermu", jehož měl být podle Babiše ČEZ pilířem. Nebo připustit, že pod jeho záštitou pokračuje...