Stávka? Teď? Školské odbory mají 4 minus za taktiku

Není divu, že Andrej Babiš znervózněl. Politický marketing staví na tom, že je líp a že plní sliby. A najednou se má proti jeho vládě stávkovat s tím, že zas tak skvěle není a sliby se tak úplně neplní. Ve středu budou školské odbory stávkovat kvůli platům. Původně učitelé chtěli v příštím roce patnáctiprocentní nárůst, souhlasili s deseti a ve finále mají dostat osm procent. Plus dvě procenta na odměny, která ale po zkušenostech nemohou považovat za jistá. Z jejich pohledu nic moc.

Je stávka oprávněná? Ano i ne. Na jednu stranu jsou platy ve školství pořád nízké. Loni brali čeští učitelé podle OECD jen 61 procent toho, co průměrný vysokoškolák. Průměr OECD je 91 procent. Lépe než naši učitelé jsou na tom v porovnání s jinými vysokoškoláky i kantoři v Maďarsku či Polsku. Současná vláda sice přidává, ale mzdy rostou i jiným státním zaměstnancům, takže se dá pochopit, že školské odbory na řeči o tom, že školství je prioritou, příliš neslyší. Na druhou stranu nutno připustit, že za současné vlády rostou platy učitelů nominálně nejrychleji za dlouhou dobu. A když Babiš říká, že v roce 2021 bude brát průměrný učitel 45 tisíc, můžeme mu to i zkusit věřit. Stávkovat ve chvíli, kdy se přece jen s platy něco děje, může leckomu připadat zvláštní.

Především ale zarazí oficiální důvod stávky. Kdyby stávka přišla ve chvíli, kdy učitelé ještě trvali na patnáctiprocentním přidání v příštím roce, dávalo by to jakž takž smysl. Teď jde ale o dvě procenta, která nemají jít do tarifů, ale na odměny − tedy do balíku, ze kterého mohou ředitelé ocenit ty nejlepší. Zvenku to vypadá jako stávka proti motivaci k lepšímu výkonu, což kdovíjaké sympatie nevyvolává.

Celkově se stávka ve školství, coby vyjádření naštvanosti a jako tlak na plnění slibů, dá pochopit. Ovšem pokud je cílem získat i podporu veřejnosti, není to s aktuálním zdůvodněním zrovna nejšťastnější metoda. Školské odbory mají správný strategický cíl, ale taktika v nejlepším případě za čtyři minus.