Před dvaceti lety by si málokdo uměl představit, že se středoevropská bankovní velmoc zrodí z lokální vídeňské banky Erste. A přece se dnes její impérium táhne od Česka po Srbsko a Rumunsko, čímž ještě překonává rozlohu někdejší rakousko-uherské monarchie. Architektura je přitom dílem jediného muže − Andrease Treichla −, pod jehož vedením banka skupovala jednu středoevropskou banku za druhou. Ještě předtím si musel Treichl vydupat uvedení Erste na burzu, čímž získal kapitálovou základnu pro expanzi, ovšem za cenu toho, že z dosavadních majitelů banky s kořeny na začátku 19. století se stali menšinoví akcionáři.

Litovat toho ale nemusí. Dnes je Erste největším titulem na vídeňské i pražské burze. Za posledních 22 let růst kurzu akcií Erste spolu s dividendou zařídil zhodnocení investice na 4,5násobek. A to ještě ze zisků hodně ukousla finanční krize. Krize, která přišla, protože, jak sám Treichl říká, banky vytvářely produkty, kterým pak nerozuměly. Spálila se i Erste, ovšem zachránilo ji to, co umí: bankovnictví pro lidi. A to, že na tolika středoevropských trzích byla jedničkou, a tak si mohla "nastavovat ceny". Akcionáři mohou Treichlovi děkovat i za to, že znal limity expanze. Nikdy nešel na trhy, na které neměl sílu. Nezužitkoval tak sice potenciál Ruska, nemusel ale ani snášet tamní propady. Důvod? "Rusko je pro nás z hlediska mentality příliš brutální, tam bychom museli mít co do činění s lidmi, se kterými nechceme mít co do činění," říká Treichl.

Ovšem impéria se nebudují v rukavičkách. To zažila i česká vláda, která na přelomu tisíciletí s Erste jednala o prodeji České spořitelny. Nakonec vídeňský dravec ovládl několikanásobně většího (avšak zlenivělého) českého kapra za sumu jen o málo vyšší, než mu jen letos vydělá. Byl to především výsledek bankovního socialismu a zmatku při záchraně toho, co z něj vzešlo. Vždyť to byla zpráva o několikamilionovém honoráři od Erste za rady při koupi, co ukončilo politickou kariéru dvojky ODS Miroslava Macka.