V migrační krizi Berlín zkoušel prosadit svůj pohled proti vůli ostatních států Evropské unie, brzy to ale vzdal. Představa, že Německo v EU zcela dominuje, je iluzí. Britský profesor evropských studií Simon Bulmer, který o německé evropské politice napsal knihu, v rozhovoru pro HN říká, že Němci v krizích minulých let naopak dělali vše pro to, aby mohli zůstat co možná nejdéle stranou. Němečtí občané prostě o vůdčí roli a o povinnosti s tím spojené nestojí.

Bulmer přijel do Prahy přednášet na Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

HN: Chová se Německo v posledních letech, kdy Evropa prošla řadou krizí, v EU jako hegemon?

Našli jsme jen jeden jednoznačný případ − jde o dobu těsně poté, co Řecko v roce 2010 dostalo první záchrannou půjčku a následovaly debaty o tom, jak eurozónu reformovat, aby se už krize v budoucnu neopakovala. Německo tehdy jakožto největší věřitel dominovalo. Kancléřka Angela Merkelová a ministr financí Wolfgang Schäuble prosadili názory založené na přesvědčení, že je potřeba šetřit. Přispěl k tomu fakt, že pozice zadlužených zemí byla oslabená a v podstatě jim nezbývalo než se podřídit. Německé veřejné mínění navíc bylo připraveno poskytnout záchranné půjčky jedině za německých podmínek.

HN: Jde skutečně o jediný případ?

Ano. Naopak existuje celá řada příkladů, kdy se Německo zdráhalo roli hegemona převzít. Vidět je to i na zmíněné dluhové krizi. Když koncem roku 2009 začalo být jasné, že Řecko má velký problém, Německo dlouho váhalo. Angažovat se začalo až tehdy, kdy už to podle všeobecného přesvědčení bylo naprosto nezbytné a žádná jiná možnost nezbývala, protože v ohrožení byla sama existence eurozóny. Stále platí, že Německo se kvůli své historické zkušenosti s nacismem zdráhá vystupovat jako lídr.

Simon Bulmer (65)

Autor knihy analyzující chování Německa v Evropské unii v posledních letech. Dospěl k závěru, že Německo je sice nejsilnější zemí EU, ale nechová se v ní jako hegemon. Kniha se jmenuje Germany and the European Union: Europe's Reluctant Hegemon? Jejím spoluautorem je William Paterson. Bulmer je profesorem evropských studií na univerzitě v britském Sheffieldu. Kromě role Německa v EU se věnuje také brexitu, vývoji evropské integrace či fungování jednotného evropského trhu.

HN: V Česku většina lidí Německo vnímá jako zemi, která ostatním nadiktovala přístup k migrační krizi.

V Řecku zase jako zemi, která Řekům nadiktovala škrty a úsporná opatření.

Čím je toto přesvědčení o německém diktátu způsobeno, jde jen o dědictví německé agrese za nacismu?

Historie určitě hraje roli. V migrační krizi ale najdeme jeden moment, kdy Merkelová skutečně převzala vůdčí roli, a to když vyhlásila, že Německo vlnu uprchlíků zvládne, a umožnila jim přijít ze sousedních zemí. Přitom se o tomto kroku neporadila s ostatními státy EU a následně se snažila prosadit přerozdělení uprchlíků mezi všechny země. To je něco, co skutečně lze kritizovat. Vidíme ale, že se Německo z této zkušenosti poučilo a přístup k migraci změnilo. Zároveň to vedlo k tomu, že se Německo zdráhá převzít vůdčí roli ještě víc než předtím. Vidí, jaké spory vypukly, když se v migrační krizi snažilo prosazovat svůj pohled na věc, tedy humanitární přístup vítání lidí prchajících z jiných částí světa. Doma to navíc vedlo k nárůstu obliby pravicově populistické Alternativy pro Německo.

HN: Takže se dá říct, že Německu se do převzetí vůdčí role v EU nechce a dělá to jen tehdy, když to považuje za zcela nezbytné?

Obecně to platí. Zároveň ale z minulosti známe příklady německých lídrů, jako byli Helmut Schmidt nebo Helmut Kohl, kteří takovou roli v určité chvíli převzali. Udělali to tak, že spojili německé zájmy s prohloubením evropské integrace. Jenže časy se změnily. Není příliš realistické očekávat, že snaha o prohloubení integrace by mohla být projektem, na němž by se ostatní státy EU shodly. Naopak by ohledně toho nejspíš vypukly spory. Změnily se navíc i domácí německé podmínky − Merkelová je politička, která se opravdu jen výjimečně staví do role lídra, jenž přináší nové vize a nápady.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.