Výstavba infrastruktury je a bude velmi nákladná, sdílením sítí si ovšem operátoři mohou své náklady do jisté míry snížit. V Evropě je tento trend vidět stále častěji − ve Španělsku spolupracuje Vodafone s Orange a v Itálii s Telecomem Italia. I u nás dva operátoři sdílí své sítě, T-Mobile a O2, za což si paradoxně vysloužili žalobu právě ze strany třetího hráče − Vodafonu.

Těmito úsporami jsou operátoři schopní vylepšit své marže a dosáhnout větší ziskovosti, což je v prostředí, které dlouhodobě čelí stagnujícímu růstu tržeb, lákavá cesta.

Druhá možnost, kterou v praxi vidíme stále častěji, je celkový odprodej infrastruktury. Pro příklad opět nemusíme chodit daleko. O2 oddělilo v Česku infrastrukturu do samostatné firmy Cetin v roce 2015.

Nicméně v posledních letech došlo ke změně majitelů sítí v celé Evropě. Například Telxius, prodaný společností Telefónica, nebo akvizice věží Illiad společností Cellnex. V USA jsou ještě dále − provozovatelé sítí vlastní přibližně 80 procent infrastruktury (oproti 10 procentům v Evropě). Hlavní myšlenkou je efektivnější využití síťové infrastruktury samostatnou firmou, která ji může pronajmout více operátorům a lépe plánovat dlouhodobé investice s výhodnějším financováním. Pro operátory to ve výsledku opět znamená snížení vlastních nákladů a absenci rozsáhlých (drahých) investic.

Co to věští pro budoucnost telekomunikačního trhu včetně toho českého? Operátoři, jak je známe dnes, se pravděpodobně budou více přibližovat poskytovatelům služeb a mediálního obsahu. Internet a volání nabídnou všichni s podobnými parametry, ale pouze někteří k tomu dokážou nabídnout ještě NHL, Ligu mistrů nebo nové domácí i zahraniční seriály.

Tak si můžeme vysvětlovat spojování firem, jakými jsou třeba telekomunikační gigant AT&T a produkční gigant Time Warner. Anebo opět lokální spojení pod jednu střechu firem O2 a CME.