Za právo dětí nasávat jen to nejlepší. A umělá strava to fakt není

Střezte se výrobců náhrad mateřského mléka, i když přinášejí dary. Zastánci kojení si z historických zkušeností s vlivem koncernů, které průmyslově vyrábějí náhradní jídlo pro nejmenší děti, vzali poučení, a Rada vlády pro rovnost žen a mužů proto hned v prvním bodě materiálu určeného vládě spolupráci s nimi zapovídá. Spolu s tím se svezly i firmy, které vyrábějí kojenecké lahve a dudlíky. Kdo od nich přijme jakoukoliv podporu, ten v novém orgánu, který by měl Česko postrčit k modernějšímu přístupu ke kojení, nemá co dělat.

Je to logický přístup. Výrobci náhrad mateřského mléka mají zájem, aby dítě u prsu strávilo co nejméně času. A v minulosti se podle toho i chovali, tady "konflikt zájmů" nelze přehlížet. Důsledky byly dalekosáhlé. Od chvíle, kdy na trh přišlo jídlo určené malým dětem − mezi prvními byl v 60. letech 19. století Henri Nestlé se svými patentovanými pšeničnými suchary −, začal věk dětí při odstavení od prsu nezadržitelně klesat. Nešlo jen o samotnou možnost děti krmit něčím jiným než mateřským mlékem, zásadní byla změna vnímání kojení. Trend vrcholil v 50. letech 20. století, kdy byla umělá výživa pro nejmenší brána jako nadřazená. Co v nejvyspělejších zemích zařídil "vědecký" pohled a reklamní kampaně potravinářských firem spojující kojení se zaostalostí a umělou výživu s civilizačním pokrokem, to na druhé straně železné opony podtrhla mobilizace ženské pracovní síly. Těžko může matka, ať je sebeobětavější, kojit rok, když nastoupí do práce pár měsíců po porodu, což byl v době extenzivního "rozvoje" ekonomiky běžný stav. Výsledkem bylo, že odstavování dítěte ve dvou měsících bylo spíš standardem než výjimkou.

To je naštěstí minulost. O prospěšnosti kojení dnes nikdo nepochybuje a i potravinářské koncerny se zájmem na prodeji dětských jídel se chovají uměřeněji. Přesto pouze jeden z pěti českých kojenců se první půlrok života krmí výhradně mateřským mlékem, což by přitom byl podle aktuálních poznatků optimální stav. Progres se navíc zastavil. Varující je, že přes všechnu snahu kojení podporujících zdravotníků a dobrovolnických organizací se dnes při odchodu z porodnice obejde bez příkrmů skoro o desetinu méně novorozenců než před 15 lety. Pokud každá třetí matka v prvních hodinách po porodu nedostane od personálu žádné informace o kojení, je to handicap, který se někdy nepovede nahradit. Změnit to nevyžaduje žádné zásadní náklady, "jen" snahu a dobrou vůli. K tomu je ale potřeba přidat i pochopení pro ty matky, kterým se přes všechnu snahu nepovede kojení zdárně rozjet či udržet.