Raději lepší policii než ozbrojený lid

Co byste raději, stovku vykradených vil, nebo deset mrtvol legálně zastřelených zlodějů, ale možná i milenců nevěrných manželek? A mají se plantáže luxusních rezidencí kolem Prahy proměnit ve vyzbrojené pevnosti? Drsná dilemata vyvolal senátor Zdeněk Hraba (STAN) předložením návrhu zákona, který má posílit práva občanů napadených ve svých obydlích. Lezeš do cizího? Tak se nediv, když obránce v rámci nutné obrany proti tobě "při ochraně života, zdraví nebo majetku použije fyzické síly, včetně použití zbraně". Zhruba tak by mohla vypadat česká aplikace známé zásady "Můj dům, můj hrad", která funguje na Slovensku, ve Švédsku, Irsku nebo Itálii a hlavně pak v USA.

Předkladatel přiznává, že jde o reakci na aktuální sérii vloupání do domů ve Středočeském kraji. Lidsky se to dá pochopit. Poškozené vlastníky musí nekonečně štvát řada věcí. Zaprvé převážně nejde o útoky na staré, "bezpracně zděděné" nemovitosti, ale na vydřený a hypotékami vykoupený životní sen − nové bydlení ve svém, za Prahou. Zadruhé: policie si už zoufale dlouho neví s lupičským gangem rady. A zatřetí ten nesnesitelný pocit bezmoci. Značná část majitelů vlastní nebo by si snadno mohla pořídit střelnou či jinou zbraň − jenže ji dnes jaksi nelze jen tak použít bez rizika potrestání za nepřiměřenou obranu.

To je ovšem dobře. Současný zákon dává orgánům činným v trestním řízení dostatečný prostor rozeznat skutečnou obranu od kovbojských choutek na exemplární zlynčování útočníka. Patří-li Česko k desítce nejbezpečnějších států světa, proč usnadňovat ozbrojenou ochranu majetku? Příměr o domě a hradu odkazuje na středověk, kdy se každý musel hájit sám. Dnes ale nechtějme posilovat jakousi lidovou brannou moc a roli hrubé síly ve společnosti. Tradice americké i švédské divočiny jsou jiné a do střední Evropy nepřenosné. Daleko lepší pro vnímání Česka coby právního státu proto bude investovat do výkonnější policie.