České zemědělství roste, ale musí se změnit a zatraktivnit

Českému zemědělství se daří. Zisk farmářů loni po dvou letech poklesu vzrostl téměř o dvanáct procent na 17,5 miliardy korun. A celková hodnota všeho, co zemědělci vyprodukovali, vzrostla dokonce na rekordních 140,3 miliardy korun. Jde o aktuální předběžné odhady Českého statistického úřadu ze začátku března. Například vliv přemnožených hrabošů se do zemědělských výsledků promítl jen nepatrně.

"Není to výhra lepší konkurenceschopnosti našeho zemědělství, ale bylo to díky tomu, že rostly ceny. Zvýšil se objem tržeb a tím byl celkový výsledek lepší. Trochu šlo o inflaci, ale především rostly ceny zemědělských komodit," shrnul agrární analytik Petr Havel.

Nutno ovšem dodat, že dobré výsledky přišly i díky dotacím na zemědělskou výrobu, které se zvýšily také. Celkové dotace loni odhadem činily přes 40 miliard korun, což je ještě o 1,3 miliardy více než rok předtím.

Živočišné produkty se dováží

"Stav českého zemědělství z pohledu výsledků je na velmi vysoké úrovni. Dosahované výsledky se blíží ke špičce Evropy," hodnotí Jarmila Dubravská, ředitelka pro Společnou zemědělskou politiku Agrární komory ČR. Problémem podle ní je, že se nedaří rozšířit chovy hospodářských zvířat a soběstačnost například u vepřového masa je jen 39 procent. Hodně živočišných produktů se proto do Česka musí dovážet.

"Soběstačnost se nedaří zvýšit kvůli vysokým národním podporám ve státech staré EU a i kvůli vysokým evropským dotacím na plochu. Například Belgie má 400 eur na hektar, Nizozemsko 393 eur na hektar a v Česku se oproti tomu na hektar dostává zhruba 225 eur. Národní podpory jsou v našem státě přibližně na úrovni 25 procent starých zemí EU," vysvětluje Dubravská.

Pokud by se podařilo sjednotit společnou zemědělskou politiku ve všech státech EU a jednotný trh by se stal opravdu jednotným, je podle Dubravské velká šance k postupné změně. "Česko by se mohlo stát soběstačné. Zároveň by tím mohlo dojít k podstatnému snižování uhlíkové stopy, vždyť jen s potravinami přijíždí do Česka zhruba 100 tisíc kamionů ročně a další stovky tisíc kamionů jezdí pro Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko," vyjmenovává Dubravská.

Dotace jen za dobré hospodaření

Že je české zemědělství ve své produktivitě na vrcholu, ví i Jakub Hruška, profesor environmentálních věd z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. "Je extrémně výnosné, kam se na to hrabe doba komunismu. Používají se ale velmi citlivé odrůdy plodin, které potřebují hodně hnojit a hodně chemické ochrany. Proto máme v půdě pesticidy, ve vodách dusičnany a mizí nám živočišná a rostlinná rozmanitost. Je prokázáno, že za zhoršování stavu přírody v Evropě může zejména zemědělství," upozorňuje Hruška. Dodává, že z české přírody ve velkém mizí ptactvo a také hmyz.

I podle Hrušky se musí změnit společná zemědělská politika: dnes jdou platby zemědělcům hlavně na plochu, za počet hektarů, které obdělávají. Ale ukazuje se, že je to pro ekologii velmi nepříznivé. "Platba by se neměla vyplácet paušálně za hektar, ale až za výsledek ve vztahu ke krajině. Dotace by se měly vyplácet pouze, když se na obdělávané půdě něco změní k lepšímu. Například když tam zemědělec zavede krajinné či vodní prvky, které poskytují úkryt živočichům a budou bránit dnes obrovské erozi půdy," navrhuje Hruška. Takovými prvky jsou třeba stružky, remízky nebo meze.

Návrat mozaikovité krajiny

Podle Hrušky se musí také zmenšit ony obrovské rozlohy lánů, kdy se třeba na sto hektarech pěstuje jediná plodina. Pomoci by to mohlo i proti přemnoženým hrabošům. Na rozlehlém poli se totiž hraboši přemnoží spíše, než kdyby krajina byla rozdělená na více segmentů.

"Hlodavci se přemnožují na velkých polích. Predátoři nemají možnost v takové krajině hraboše efektivně lovit. Mluvil jsem s kolegy v Rakousku, kde mají pole mnohem menší než u nás, a tím pádem i pestřejší hospodaření. Hrabošů tam mají méně než loni a letos je nepovažují za problém," uvádí Hruška.

Ministerstvo zemědělství již zavedlo omezení na velikost jednolitého pole maximálně 30 hektarů. Podle Hrušky je to pořád málo a pole by měla být velká maximálně 15 hektarů, aby to pro krajinu mělo smysl. Klára Čámská z Asociace ochrany přírody a krajiny to vítá jako krok směrem k návratu krajinné mozaikovitosti.

"Bohužel se najdou i zemědělci, kteří pravidlo obcházejí, například účelovým rozdělením svého podniku. Na souvisle obdělávané ploše se pak střídají v evidenci podniky, nikoliv plodiny na poli," upozorňuje Čámská.

Velkou výzvou je pro české zemědělství také zaměstnanost. Od začátku tisíciletí se hospodáři potýkají s odlivem pracovníků. Lidé chybějí nejen na manuální práce, ale i v managementu podniků. Průměrný plat v zemědělství činí lehce přes 25 tisíc korun, přitom celorepublikový průměr je 34 tisíc.

"Zájem mladší generace o práci v zemědělství není vysoký. Naději vidím v tom, že jim ukážeme, že zemědělství už zdaleka neznamená jen špinavou práci a dřinu s vidlemi," říká Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity v Praze.