V říjnu 1949 vyhlásil komunistický vůdce Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku a mezi Čínou a Spojenými státy zavládl nepřátelský chlad. Až do roku 1972, kdy prezident Richard Nixon s Čínou otevřel diplomatické vztahy.
Ze strany Washingtonu to byl pragmatický kalkul. Vedla ho snaha zatnout klín mezi Peking a Moskvu. Zároveň to ovšem od počátku byla i snaha Čínu změnit.
Nixon už v roce 1967 v časopise Foreign Affairs napsal:
"Svět nemůže být bezpečný, dokud se Čína nezmění. Naším cílem by tak mělo být, v rozsahu našich možností, ovlivnit události, tuto změnu podnítit."
Nixon tím definoval základní linii americké politiky vůči Pekingu, kterou se pak v zásadě řídili všichni jeho nástupci v Bílém domě. Než přišel Donald Trump.
Washington věřil, že posilování diplomatických, kulturních a především ekonomických vztahů s Čínou změní vnitřní vývoj v asijské zemi. Byla to sázka na to, že s ekonomickým otevřením Číny se následně musí uvolnit i vnitřní čínská politika. V roce 1989 přišlo velké varování, že ekonomický rozvoj nemusí jít ruku v ruce s demokratizací, to když komunistický režim krvavě zasáhl proti demonstrujícím studentům na náměstí Nebeského klidu. Po krátké pauze, když prezident George Bush starší dočasně zmrazil vztahy a zastavil prodej zbraní Číně, povolený jeho předchůdcem Ronaldem Reaganem, se Washington vrátil k původnímu kurzu.
Už v roce 1990 ve své Národní bezpečnostní strategii Bushův Bílý dům píše, že "další posilování vztahů s Čínou je klíčové pro to, aby Čína pokračovala na své cestě reforem". Za Bushova nástupce Billa Clintona prošel vztah s Pekingem zkouškou, když Američané na jaře 1999 v Bělehradě omylem vybombardovali čínskou ambasádu. Byla to ovšem Clintonova administrativa, která pak o rok později prosadila přijetí Číny do Světové obchodní organizace. Formálně bylo stvrzeno v roce 2001 za prezidenta George Bushe mladšího.
Koronavirus změnil pohled USA na Čínu - začaly se jí bát. Trump toho může využít proti Bidenovi
"Čím více Čína liberalizuje ekonomiku, tím plněji osvobodí potenciál svého lidu − jeho iniciativu, jeho představivost, jeho úžasný podnikatelský duch. A když mají lidé sílu nejen snít, ale své sny i uskutečnit, budou pro sebe požadovat silnější hlas," potvrdil Clinton v roce 2000 víru
Washingtonu, že když Peking postupně otevře ekonomiku, pak přijdou i politické změny.
Jenže ani jeden z předpokladů se nenaplnil. Čínský režim se nevzdal modelu "státního kapitalismu", v němž si udržuje kontrolu ve vybraných odvětvích, kontroluje zahraniční investice a přímo pod střechou Světové obchodní organizace si dovolil porušit její pravidla.
Americké firmy sice v Číně levně vyrábějí, což se líbí americkým spotřebitelům, avšak odliv pracovních míst z USA do Číny zároveň výrazně oslabil americký výrobní sektor,
tamní pracující a střední třídu.
Tento vývoj byl už zcela viditelný za Bushe juniora, a když v roce 2009 přišel do Bílého domu Barack Obama, zeptal se prý svých poradců: "Neodevzdali jsme Číně příliš mnoho?" Na kalifornském summitu s novým čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v létě 2013 Obama vyzdvihl "stálý pokrok v americko-čínských vztazích". Byl to ovšem Si, kdo zachytil skutečný stav věcí, když prohlásil: "USA a Čína budou pracovat na novém typu partnerství dvou velmocí."
Bez toho, aby Čína plně liberalizovala hospodářství, a navzdory tomu, že tamní režim svoji kontrolu společnosti v posledních deseti letech jen posílil, se Čína stala druhou největší ekonomikou světa. Od těžké finanční krize Wall Street v roce 2008 je navíc největším zahraničním věřitelem USA, drží okolo 17 procent amerických vládních dluhopisů. Peking se vůči Washingtonu už vidí jako rovnocenný hráč. Změna, o které snil v roce 1967 Richard Nixon, nejen že nepřijde, ale podle Pekingu to naopak může být Čína, komu by se měl svět přizpůsobit. Čínský model může být podle Si Ťin-pchinga příkladem, "cestou pro další země".
"Je to největší loupež světové historie!" prohlašoval Trump v prezidentské kampani v roce 2016 o obchodním vztahu USA a Číny. Svůj prezidentský summit se Si Ťin-pchingem v dubnu 2017 na Floridě označil za "obrovský pokrok". O necelý rok později ovšem oznámil první kolo uvalení nových cel na čínské zboží a odstartoval tak obchodní válku. Dosavadní americká politika spolupráce (engagement) tím takřka po půl století skončila.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
