Dostavba Temelína očima příznivců i odpůrců. Co dnes říkají Drábová, Bursík nebo Topolánek?

Jaroslav Míl

tehdy generální ředitel ČEZ, dnes vládní zmocněnec pro jadernou energetiku

Tenkrát jsem věřil, že dělám dobrou věc, dnes jsem si tím jist. Protesty ekologických aktivistů, blokády na hranicích s Rakouskem, těsné hlasování vlády, příjezd amerického advokáta Eda Fagana, mistra na hromadné žaloby − to byl kolorit tehdejší doby. Odpůrci tvrdili, že elektrárna je zbytečná a náklady na ni se nikdy nevrátí. Bylo to obdobné jako nyní s projektem nového jaderného zdroje v Dukovanech. Díky výstavbě dvou nových bloků v Temelíně jsme ale mohli během 90. let odstavit stejný výkon v těch nejstarších uhelných blocích. Protože jsme se po revoluci rozhodli vybavit elektrárnu podle tehdejšího ruského projektu americkým systémem řízení a zvýšili i řadu dalších bezpečnostních parametrů, náklady výrazně vzrostly. Přesto výsledná investice necelých 100 miliard korun za 2000 MW je nyní z říše snů. Investice se už dávno vrátila a Temelín jako bezemisní zdroj je základem naší energetiky i pilířem k tomu, abychom mohli směřovat k evropským bezemisním cílům.

Je jen na nás a dnešní střední generaci, zda chceme i dalším pokolením garantovat energetickou bezpečnost země a zajistit levnou a spolehlivou dodávku elektřiny.

Jiří Tyc

tehdy směnový inženýr prvního bloku JETE, dnes ředitel temelínské divize ČEZ Energoservis

Měl jsem kolem sebe partu nadšených lidí, kteří dělali vše pro to, abychom bloky spustili a bezpečně provozovali. Založili jsme sdružení Jihočeští taťkové a snažili se veřejnosti vysvětlovat, jak ta elektrárna funguje. Po spuštění prvního bloku jsme měli velkou radost. Byla to odměna mimo jiné za spoustu útoků a nesmyslných argumentů. Například že chceme blok spustit a udělat tam havárii, abychom dostali prémie za spuštění, ale nemuseli blok dále provozovat. Můj názor na jadernou energetiku se nezměnil a z pohledu současné diskuse o klimatu jsem přesvědčen, že je to správná cesta. Něco se ale změnilo. Jsem o 20 let starší, a tak už nejsem tak radikální, jako jsem byl. Snažím se více porozumět i jiným argumentům, než jsou ty "projaderné". Pořád jsem ale zastáncem jádra, protože tu nevidím žádný lepší zdroj, který by nám mohl do budoucna společně s obnovitelnými zdroji zajistit dostatek energie.

Vladimír Dlouhý

v 90. letech ministr průmyslu a obchodu, nyní prezident Hospodářské komory České republiky

Rozhodnutí o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín, které přijala vláda Václava Klause na jaře roku 1993, považuji dodnes za velmi správné. Zásadním způsobem ovlivnilo jednak další energetickou politiku České republiky, ale hlavně situaci v zásobování naší země elektrickou energií. Zpětně se jednoznačně prokázala jak efektivnost a bezpečnost jaderné energie, tak její příspěvek k řešení dopadů klimatických změn. Bez tehdejšího rozhodnutí by dnešní pozice české energetiky při tlaku na její dekarbonizaci byla mnohem složitější. Vlastní dostavba v 90. letech nebyla jednoduchá, ale obě vlády, jak Václava Klause, tak později Miloše Zemana, dokázaly překonat všechny problémy tak, abychom si dnes mohli připomínat 20. výročí spuštění prvního bloku temelínské elektrárny. Můj pohled na úlohu jaderné energetiky v České republice se tedy za uplynulých 20 let nezměnil, snad kromě toho, že jsem o její účelnosti − právě ve světle klimatických změn − ještě více přesvědčen.

Dana Drábová

tehdy i nyní předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Dokončení výstavby a spuštění dvou bloků temelínské elektrárny probíhalo ve značně složitých podmínkách rychlých společenských a ekonomických změn. Cíle, tedy mít v energetickém portfoliu České republiky bezpečný, spolehlivý nízkoemisní zdroj elektřiny pro základní zatížení pokrývající zhruba 18 procent potřeb, se podařilo přes řadu komplikovaných situací dosáhnout. Všichni, kdo měli podle mě neocenitelnou a neopakovatelnou příležitost se na dokončení projektu podílet, se hodně naučili. Třeba i mezinárodní diplomacii a vyjednávání s našimi sousedy. Dnes je Temelín tím, čím měl být.

20 let Temelína

Temelín už naštěstí lidi neděsí, říká bývalý šéf elektrárny Bohdan Zronek

22. 6. 2020 ▪ 6 min. čtení

Dalibor Stráský

tehdy šéf ekologické organizace Calla, dnes zmocněnec Horního Rakouska proti jaderné energetice

Nezměnilo se nic zásadního, protože se nic zásadního nezměnilo na důvodech, které k onomu odmítavému pohledu vedly. Ano, očekávaly se problémy z koexistence řídicího systému od Westinghouse s celkově jinak koncipovaným zařízením. Ve skutečnosti došlo "jen" k jednomu vážnějšímu incidentu, který lze tomuto řešení připsat. Asi nikdo ale neočekával, že se palivo od Westinghouse ukáže jako natolik problematické, že bude lepší přejít na palivo ruské provenience. Obavy ze zmíněného experimentu se přelily jinam, totiž do turbín, s nimiž jsou potíže dodnes. Stále lze mít pochybnosti také o úrovni bezpečnostní kultury, které možná až s nečekanou intenzitou vyhřezly v podobě skandálu s falšováním protokolů o kontrole svarů. Jsou ale i jiné prohřešky − jednou se naplní špatná nádrž, jindy se další přeplní nebo se radioaktivní látky dostanou až mimo areál elektrárny. Nepotřebnost elektrárny potvrzuje pohled na bilanci výroby a spotřeby elektřiny v každém roce za celou dobu její existence. Výhodnost alternativ se naopak každým rokem zvýrazňuje.

Libor Ambrozek

tehdy poslanec za KDU-ČSL, později ministr životního prostředí, dnes šéf Českého svazu ochránců přírody

V době dostavby elektrárny jsme s kolegy Petrou Buzkovou a Vladimírem Mlynářem navrhovali zákon o referendu ke spuštění Temelína. Byli jsme toho názoru, že o tak vážné věci by měli rozhodnout občané. Je samozřejmě dobře, že provoz neprovázejí vážnější technické obtíže, protože dostavba byla komplikovanou záležitostí. S provozem stávajících jaderných elektráren jsem se smířil, výstavbu nových bloků ale stále považuji za ekonomicky nereálnou.

Mirek Topolánek

tehdy senátor za ODS, později premiér, dnes člen představenstva firmy Eustream

Pokládám výstavbu dukovanské "pětky" pořád za zásadní projekt. Umožnilo by nám to udržet "jadernou flotilu", plnit hloupé klimatické cíle, zaručit energetickou bezpečnost a vykrýt očekávanou díru ve výrobě na konci čtvrté dekády. Temelín by tak představoval rezervu pro možné další, spíše menší a pružnější zdroje. Proti hovoří prodražování investice z důvodů ostrakizace jádra, ceny peněz dané taxonomií a nechuť vlády a hlavních hráčů projekt realizovat, pokud budou "levnější" alternativy.

Martin Bursík

bývalý ministr životního prostředí, dnes ekologický konzultant

Uplynulo sice už 20 let od spuštění Temelína, na bilancování je ale ještě příliš brzy. Na speciálním účtu ČEZ, který je určený pro financování vyřazení JETE z provozu, je v tuto chvíli 3,49 miliardy korun z potřebných nejméně 18,3 miliard. Při současném "tempu" spoření by musela být elektrárna v provozu dalších 86 let. Nemluvě o nákladech na výstavbu a provoz plánovaného hlubinného úložiště pro jaderný odpad z Temelína a Dukovan. Celkové náklady na takové úložiště odhadla Správa úložišť jaderného odpadu na 123,5 miliardy korun. Ale na jaderném účtu, kam posílá ČEZ 55 korun z každé vyrobené megawatthodiny elektřiny v jaderné elektrárně, je v tuto chvíli jen 28,4 miliardy korun. Takže chybí zhruba 110 miliard, abychom mohli s čistým svědomím uzavřít účet. S jistotou víme jen to, že Temelín nestál 68,1 miliardy korun, jak tvrdila Klausova vláda a ministr průmyslu Dlouhý, ale nejméně 98,5 miliardy, ne-li víc. Stejně tak víme, že argument "Čím budeme svítit?" se ukázal jako nepravdivý, protože Česko každoročně exportovalo objem elektřiny odpovídající výrobě v Temelíně.

Dana Kuchtová

tehdy předsedkyně sdružení Jihočeské matky, dnes ředitelka Dětského domova v Klánovicích

Rozhodnutí o dostavbě Temelína před 20 lety jsem považovala a považuji dosud za chybné z hlediska politického, ekonomického i ekologického. Politicky znamenala dostavba částečné naplnění budovatelského programu KSČ, která plánovala výstavbu jedné jaderné elektrárny v každém kraji. Megalomanské plány komunistů na stavbu jaderných katedrál převzaly po roce 1989 zcela bez skrupulí pravicové i levicové vlády a nyní i Babišova vláda, která hodlá stavět jaderný blok v Dukovanech. Myslím, že není třeba připomínat, že ze všech slibů a argumentů, které provázely výstavbu Temelína, zůstaly jen cáry papíru. Jaderníci tehdy hrozili, že bez Temelína budeme svítit svíčkami. Přesvědčovali nás, že elektřina zlevní. Slibovali odstavení severočeských hnědouhelných elektráren a velký ekonomický přínos pro obce v okolí Temelína. Svíčkami nesvítíme, levnou elektřinu nemáme, některé elektrárny byly odstavené, ale ČEZ do uhelných elektráren dlouhodobě investuje. Kolem Temelína najdete měsíční krajinu a stopy zmizelých obcí. Ty, které v okolí elektrárny zůstaly, přitom nijak mimořádně nevzkvétají.