Strašení mrazáky na ulici situaci nezlepší

Druhý říjnový víkend se vyznačoval nebývalou mírou vyhrožování politiků obyvatelstvu. Viditelně je k tomu přiměla rostoucí čísla počtu nakažených a výhrůžkami chtěli přinutit obyvatele, aby brali situaci vážně. Protože jinak začnou umírat lidé v masovém měřítku. Přesněji, jak se "chlapsky" vyjádřil pro Novinky.cz vicepremiér, ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček (ČSSD), který se zase chvíli i s červeným svetrem ocitl stranou, "pokud to neuděláme, budou v ulicích mrazáky na mrtvoly".

Jsou to ale stejní politici, kteří si neuvědomují, že je tady velká skupina obyvatel, která realitu pandemie vnímá i prožívá každý den, každou vteřinu svého bytí. Podle makroekonomů ztrácí ekonomika s lockdownem 4,5 miliardy korun denně. Lidé, kteří pracují v postižených sektorech a kteří byli rádi, že přežili jaro, vědí, že zavřený podzim už ekonomicky nepřežijí. Ti, kteří jsou sami a není jich málo, se zase obávají, že nařízený home office a zákaz volnočasových aktivit, tedy dohromady 24hodinovou izolaci, nemusí přežít vůbec. Výběr mezi alkoholem, xanaxem a provazem nepatří k těm dobrým. Příbuzní těch, kteří se stali vězni zařízení sociální péče, každý den prožívají schrödingerovský moment, protože neví, jestli když zavolají, budou jejich blízcí živí/mrtví a zda je po týdnech či spíše měsících odcizení vůbec poznají. Samoživitelé, kteří nemají příbuzné, se hrozí toho, že v případě nemoci přijdou o potomka a budou těžkopádnému českému sociálnímu systému dlouho vysvětlovat, že ho chtějí zpátky a dokážou se o něj postarat, přestože kvůli covidu či opatřením proti němu přišli o práci i o zázemí. Mladí, kteří jsou podle starých politiků nezodpovědní, se ocitají mimo své sociální sítě a v domácím prostředí často čelí nebývalé míře vlastní frustrace i agresi rodičů. Mají šanci se stát generací psychicky deprivovaných se všemi dlouhodobými důsledky na zdravotní systém.

Nic z toho není argumentem proti ochraně těch, kteří by přišli o život při pandemii. Není ale nutné situaci zhoršovat výhrůžkami lidem, za jejichž životy nesou politici odpovědnost, byť se k ní raději nehlásí.