Jak chce stát bojovat s pandemií, když potřebná data nemá nebo je tají

Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nedávno oznámil, že bude celkové počty aktivních případů covidu-19 publikovat se čtyřtýdenním zpožděním. Asi mu data od hygieniků vozí poslové na koních. Získávat potřebná data o provedených testech a jejich výsledcích, o obsazenosti nemocnic, o trasování, o počtech lidí v karanténě a dalších jevech není jednoduché. Po "záběhu" však musí jít o rutinu. Názor řady odborníků proto zní: vláda a státní instituce spravující podobná data systematicky brání občanům, aby jim viděli pod pokličku.

Po pandemii covidu-19 se nejspíš brzy dočkáme dalších podobných hrozeb. Civilizace se s nimi může vypořádat rychleji než dřív díky pokroku ve vývoji vakcín, při hledání účinných léků a také díky možnostem sběru rozsáhlých dat a jejich rychlému zpracování. Co pro to udělat u nás? "Člověk s matematickým modelem, který přišel včas", finančník P. Řehák, si ho sestavil, aby věděl, nač se má připravit při řízení své firmy. Zato premiér žádný model neměl, ačkoli jako svou firmu hodlal řídit celý stát. Řehákova tabulka sestavená na koleně byla tehdy jediným odhadem možného vývoje, s nímž mohlo vedení státu pracovat. Podle premiéra ovšem ÚZIS nepřišel s modelem ani v srpnu. Přitom v roce 2020 hospodařil s rozpočtem 681 milionů korun. Analytici ÚZIS by takový model asi sestavili během jediného dne. Nikoho z nich to však nenapadlo a neuložil jim to ani žádný nadřízený, přestože náklady by představovaly zlomek loňského schodku státního rozpočtu, který nakonec narostl do rekordní výše 367 miliard.