Noční můra potravinové soběstačnosti

Návrh na zavedení povinného podílu českých potravin na pultech obchodů patří k tomu nejhoršímu, co se v Poslanecké sněmovně v posledních letech vylíhlo. „To by mi musela ruka upadnout, abych něco takového podpořil. Je to asi největší hovadina, kterou ve sněmovně kdy vymysleli,“ řekl o návrhu právník a senátor Václav Láska.
Přináším krátký souhrn argumentů, proč má bohužel pravdu a proč tímto návrhem škodíme především sami sobě.

Evropa jsme my

Zaprvé, neexistuje nic jako česká potravinová soběstačnost. Pohybujeme se totiž na jednotném vnitřním trhu Evropské unie, který je zakódován hluboko v naší hospodářské DNA a naše dnešní prosperita s ním bez nadsázky stojí a padá. Těžíme z toho, že náš průmysl má otevřené dveře do celé Evropy, a na druhé straně i z konkurence, které musí čelit všichni naši výrobci včetně zemědělců.

Nářek nad tím, že produkce českých zemědělců pokryje jen 38 procent naší spotřeby vepřového masa, čtvrtinu kedluben a méně než deset procent našich nákupů kapusty, je tedy absurdní. Ondřej Houska v Hospodářských novinách to správně přirovnává k situaci, kdy by Němci začali ve své zemi požadovat povinné kvóty na prodej aut vyrobených v Německu. Taková opatření jsou diskriminační. Ničí vnitřní trh, ze kterého žijeme, a Evropská komise je proto netoleruje.