Ještě předtím, než pracovali lidé, pracovali bohové. V potu, v bojích a intrikách, v krvi a v nečekaných, chaotických, ba i nesmyslných krocích se tvořilo stvoření. Aspoň dle starších náboženství, než je víra židovská, třeba dle Enúma eliš, babylonských tabletů stvoření, to tak bylo. V Enúma eliš neměli být lidé cílem a korunou stvoření (jako tomu je v starozákonní Genesis), byli stvořeni jaksi bokem a s jedním jediným úkolem: pracovat místo bohů.
V Genesis tvoří Bůh slovy, tvoření je básní, nikoli bojem či namáhavou prací. Bůh řekne – a stane se tak. Bůh tvoří slovem a realita se pak bez boje přizpůsobí příkazu. Člověk není stvořen s cílem pracovat, ihned po jeho stvoření nastává veliký odpočinek, boží šábes, a člověk je postaven již do hotové zahrady, která sama plodí. Adam sice má co dělat (pojmenovávání zvířat), ale je to práce tvořivá, intelektuální.
Pro tehdejší náboženství – založené na práci jako smyslu lidského života – přichází judaismus s novinkou, s tím, že nejvyšším stavem stvoření je klid šábesového dne. Bůh si stvořil lidi pro vztah k hotové zahradě, nikoli jako pracovní sílu. To v té době muselo pro okolní náboženství znít jako čirá hereze, hereze proti jejich největší svátosti: práci.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
