VŠE o stále rychlejšímu směřování k dluhové brzdě

V důsledku populistického chování našich politiků vykazovaly české veřejné finance chronicky neuspokojivý stav ještě před příchodem pandemie. Například poslední výrok ratingové agentury Fitch, učiněný již v probíhající pandemické krizi, charakterizuje rozpočtovou politiku vlády jako nestřídmou.

Podle hodnocení agentury Moody’s zveřejněného tento týden rozpočtové plány české vlády pro středně dlouhé období nezahrnují žádné významné cíle v oblasti konsolidace veřejných financí. Nedávno zveřejněná výroční zpráva NKÚ pak za rok 2020 konstatuje nejhorší historický výsledek hospodaření za celou existenci ČR s tím, že jsme navíc rekordmany v tempu zadlužování v rámci celé EU.

Ze zprávy NKÚ plyne, že tento vývoj nebyl způsoben jen potřebou dodatečných nákladů na výdaje spojené s pandemií, zvýšený podíl těchto výdajů lze pochopit a tento vliv pocítily prakticky všechny národní ekonomiky. U nás ovšem podle zprávy NKÚ téměř polovina růstu výdajů s pandemií nesouvisela, šlo o růst výdajů na provoz státu, sociální výdaje a další položky.

Jako příklady úřad uvádí jednorázový příspěvek důchodcům, oddlužení nemocnic, pravidelný narůst počtu státních zaměstnanců, který ale podle NKÚ nemá významnější dopad na zlepšení výkonu státní správy, atd. Nárůst výdajů bez jejich adekvátního pokrytí příjmy a nehledání úspor tak dále ohrožuje stabilitu veřejných financí. Přetrvává nechuť snižovat na výdajové straně ty evidentně zbytné a naopak spíše pokračují tendence k jejich dalšímu zvyšování.

Na neuspokojivý stav veřejných financí dlouhodobě upozorňuje i Národní rozpočtová rada, která nyní aktuálně varuje, že vysoké tempo zadlužování permanentně zkracuje období, kdy ČR narazí na dluhovou brzdu s hrozbou rozvratu veřejných financí. Stejný názor má i guvernér ČNB Jiří Rusnok, který tvrdí, že ČR se aktuálně zadlužuje tempem, které si nemůže dovolit, současné příjmy na rostoucí výdaje nestačí a lze předpokládat, že již v roce 2024 narazíme na dluhovou brzdu.

Času zamezit nejhoršímu už moc nezbývá a neotřelý nápad, aby ČNB přispívala svým ziskem do státního rozpočtu, to nejspíš nevyřeší. Navíc při danosti výše mandatorních výdajů lze po nárazu na dluhovou brzdu očekávat, že dojde k roztočení daňové spirály se všemi adekvátními negativními důsledky pro ekonomický růst.