Zavalit děti testy je demotivující, varují psychologové. Řada žáků si jen těžko opět zvyká na školní režim

Sedm měsíců nebyli ve škole žáci druhých stupňů základních škol. Většina z nich se těšila, že konečně uvidí spolužáky a nebude se muset učit přes počítač, ale euforii některých z nich zhatilo množství písemek, které je ve třídách čekalo. „Když šel můj syn minulý týden do školy, už byl psychicky na dně. A čekaly na něj jen písemky a známkování. Za týden jich přinesl devět. Včetně oznámkování zápisů v sešitu,“ řekla HN jedna maminka žáka druhého stupně základní školy v Černošicích.

Podobné problémy řeší více rodičů. Přestože doporučení ministerstva školství zní „první týdny ve škole nezkoušet a spíše nechat děti se adaptovat“, někde převážila nutnost získat narychlo známky. „Do konce školního roku nezbývá mnoho času. Snažíme se alespoň zamezit tomu, aby žáci psali v jeden den více testů najednou,“ říká ředitelka ZŠ Černošice Ludmila Zhoufová.

O stížnostech rodičů na zkoušení a známkování po návratu do škol ví, ale říká, že testy psané v on-line prostředí nejsou příliš průkazné. „Učitelé potřebují zjistit rozsah znalostí žáků a to se vzhledem k nedostatku času jinak než testováním zjistit nedá. Ze zkušeností učitelů víme, že on-line testování ne vždy ukáže skutečnou míru znalostí žáka,“ upozorňuje Zhoufová s tím, že žáci jsou o obsahu a termínu testů předem informováni a mají možnost se na ně připravit.

Psychologové ale varují, že takový přístup může děti demotivovat a znechutit. Navíc není jasné, co vlastně od žáků ve škole učitelé očekávají. „Že si děti na chvíli zvyknou, aby si přes prázdniny opět odvykly? Nebo že jim vytvoříme ještě náročnější situaci a budeme je dva měsíce zkoušet kvůli známkám?“ ptá se psycholog Radek Ptáček.

Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl upozorňuje na to, že děti potřebují čas na adaptaci a na opětovné zajetí do školního režimu. „Může to trochu připomínat čas po letních prázdninách, byť se děti při distanční výuce určitě nerekreovaly,“ míní. Neúspěch je podle něj vždy demotivující, na druhou stranu hodně záleží, jak se to dětem podá. Velkou roli podle něj sehrává přístup rodičů, který by měl být více podpůrný než kritický. 

Řada škol se ale snažila testům v prvním týdnu vyhnout a zaměřila se spíš na opakování či zjišťování, jak na tom kdo je, ale bez známkování. „Nezkoušíme, netestujeme. Z distanční výuky máme známek dost. Učitelé hodnotili žáky i přes on-line prostředí, tak tenhle problém nemusíme řešit,“ říká například ředitel Základní školy Poštovní v Karlových Varech Karel Fiala.

Podle ředitelů škol je znát, že děti ve třídách dlouho nebyly. Většinou jsou rády, že jsou znovu se svými spolužáky, přišly ale o některé sociální návyky, například nezdraví, nepoděkují, někteří učitelé mluví i o tom, že mají problém s vykáním. „Někteří si musí těžce zvykat na nějaký ten režim, jako je začátek hodiny, přechod do odborných učeben,“ uvádí například učitel Radomír Brozda ze ZŠ Pod Zvonek v Českém Těšíně. Starší děti mají někdy problém i s disciplínou, mluví třeba hodně sprostě.

Podle Hany Stýblové, ředitelky ZŠ Plzeň Božkov, byl problém také s chováním dětí, zejména těch mladších. „Trvalo, než se zase uklidnily a zvykly si na nějaký řád. Doufáme, že zrušení rotační výuky tenhle stav zlepší,“ uvádí. Řešili i případ citlivého žáka, který návrat do školy nesl velmi těžce. „U většiny dětí může nastat přechodný stres ze samotné změny, ranního vstávání a příprav věcí do školy a podobně. V některých případech se při distanční výuce prohloubila vzájemná závislost dětí a rodičů. Děti pak mohou trpět separační úzkostí,“ vysvětluje Kulhánek.

Ředitelé škol se shodují v tom, že se velmi prohloubily rozdíly mezi dětmi z podnětného rodinného prostředí a těmi, kde se na vzdělání příliš nehledělo. „Projevilo se to i u nadaných dětí s potenciálem, kde rodina při distanční výuce příliš nespolupracovala,“ potvrzuje Stýblová. 

Učitelé také často zmiňují, že žáci hůř udrží pozornost a snáze se unaví. Těžko se v hodinách aktivizují. „Všimla jsem si, že jsou hodně unavení, ke konci hodiny už polehávají na lavici, nejsou schopni se vůbec soustředit,“ říká Pavlína Brabcová z Bolevecké základní školy v Plzni. Podle psychoterapeuta Kulhánka je rozvíjející se únava u dětí v posledních dvou měsících školního roku normální. 

Ředitel ZŠ Náchodská v Trutnově Zdeněk Švarc si ale všiml i pozitivních dopadů, které distanční výuka na dětech zanechala. „Například dokážou více pracovat samostatně,“ soudí.

Na hodnocení toho, jestli jsou na tom žáci se znalostmi hůře, než kdyby se učili ve škole, je podle Švarce ještě brzy. U žáků prvních stupňů žádné větší mezery ve výuce nezaznamenal například ředitel Základní a mateřské školy Milotice na Hodonínsku Anton Ivánek. „Vidíme ale, že jim chybí procvičování, motivace a chuť poznávat,“ říká

Na Základní škole K. V. Raise v Lázních Bělohrad si udělali průzkum a zjistili, že žáci v počítání či práci s textem nemají žádný větší skluz. „Určitě ale trpí ostatní předměty jako přírodověda nebo vlastivěda a také dovednosti, které se v testech neověřují, třeba spolupráce či řešení problémů,“ míní ředitel školy Jaroslav Jirásko.

Přijímačky nanečisto zvládli žáci lépe než před třemi lety. Distanční výuka ale mezi dětmi prohloubila rozdíly

19. 4. 2021 ▪ 4 min. čtení