Rekviem za kdysi nadějné daňové změny premiéra Babiše

Premiér Andrej Babiš přinesl do politiky mnoho nových témat. Díky němu většina lidí (nejen v naší zemi) ví, že existuje riziko konfliktu zájmů. Premiér také, bohužel, ukázal, jak nebezpečná je samochvála a poučování ostatních – pod jeho vedením se ze země, kterou označil jako „best in covid“, stala zemí s jedním z největších počtů obětí pandemie nejen v Evropě, ale i na světě. Nebylo by ale fér tvrdit, že vše, s čím do politiky přišel, vedlo k průšvihu či tak muselo skončit. Některá témata spojená s jeho vstupem na politické hřiště byla oprávněná a smysluplná.

Jedním z těch témat, které se mohlo i pod jeho poněkud chaotickým vedením proměnit v „plus“, bylo téma daňových úniků. Ne že by daňové úniky dříve nebyly tématem, ale problém se řešil v odborné rovině, mimo zájem veřejnosti a médií, ale zřejmě i pod vlivem ideologie a různých lobbistických skupin (bohužel zastupujících i zájmy těch, pro které podvod není tabu). Andrej Babiš však toto téma překvapivě učinil jedním z hlavních „výkladních skříní“ svého ministrování a udělal z něj zároveň téma, o kterém se dnes debatuje i nad pivem v hospodě.

Učinil to v situaci, kdy význam tohoto tématu postupně rostl i celosvětově. Důvody proto byly
hlavně dva. Prvním je potřeba krmit –v mnoha zemích nenasytné – deficitní rozpočty vyšší porcí příjmů. Druhým pak společenské škody vyvolané často oprávněným přesvědčením řady lidí, že mnoho lidí a firem daně řádně neplatí (a proč mám platit daně JÁ, když ON je neplatí). První rozpojení „daňové agendy AB“ a zbytku světa ale nastalo již na začátku. Zatímco v Evropě či USA je hlavním tématem „neochota“ velkých a bohatých firem či jedinců daně platit (a zároveň jejich velká ochota hledat všemožné kličky, které jim peníze ušetří), vlajkovou lodí daňové agendy Andreje Babiše se staly, v porovnání s problémem u velkých firem, v rozsahu jednotlivých případů až miniaturní podvody trafikantů, holiček či restauratérů, které se rozhodl eliminovat rychlým a plošným zavedením systému EET. Oblast větších daňových podvodů pak tým dnešního premiéra zúžil zejména na karuselové podvody při platbě DPH. K jejich snížení zavedl (s menší publicitou v porovnání s EET, která neodpovídala fakticky značnému potenciálnímu významu) kontrolní hlášení a s větší pompou instruoval daňové kontrolory, vybavené bezprecedentními pravomocemi, k neúprosnému boji se „sprostými podezřelými“.