Klaustrofobické léto aneb déjà vu vlny, se kterou je lépe počítat

Začaly prázdniny prazvláštního léta. Nemohu si pomoci od jistého déjà vu z loňského léta, kdy jsme si též mysleli, že už je to za námi a že jsme z nejhoršího venku. Stejně jako loni víme málo o tom, co se stane na podzim. Tak málo, až z toho cítím takovou temporální klaustrofobii – stísněnost našeho letního proužečku rozvolnění, který je uvězněný mezi jarem a podzimem.

Zapomínáme na to, že loni začala covidová čísla také klesat před létem, a to sama od sebe, bez vakcín, pouze vlivem počasí, a že stejně jako naší letošní nadějí je vakcína, bylo naší loňskou nadějí teplo. Bude zázrak, pokud se vše na podzim vrátí do normálu. Doufejme v něj, ale počítejme raději s tím, že nás ještě pár překvapení na podzim čeká. Svět, Evropa, naše vláda, vedení podniků, úřadů a škol – a každý jedinec – ať si připraví plány na podzim a na zimu raději dva. Kdyby náhodou, buďme aspoň mentálně a psychicky připravení – co se chci naučit, co chci dělat, čemu se chci vyhnout, kde chci být a s kým.