Ve všech těch špatných zprávách evropské sebekritiky našeho úpadku a ztráty globální relevance vyšla předevčírem velice optimistická zpráva: Kanada se má stát naším přidruženým členem. Asi na tom tak špatně nejsme. Tento krok může dát nový impulz a energii nejen nám, ale i celému světu. EU je nejhlubší a historicky mimořádná politická unie, která se rozšiřovala dobrovolným přistupováním států.
Tyto úvahy nejsou nové, o tom, že by se svět měl spojovat na rovných principech, hovořil Václav Havel již těsně po svém zvolení ve známém proslovu v americkém Kongresu (což dnes nabírá ještě jinou rovinu absurdity). Konkrétně o tom (o Kanadě) psal v roce 2006 Timothy Garton Ash a čtenáři těchto sloupků si vybaví, že jsem na toto téma spekuloval v sérii úvah již od ledna 2017. Tento směr však začal získávat konkrétní podobu v Davosu, v onom slavném projevu Marka Carneyho, který postavil na myšlenkách Václava Havla. Jak je vidět, naše kotlina má světu co nabídnout, kromě piva: myšlenkovou inspiraci, jak dál.
Co se dočtete dál
- Jak bude v praxi vypadat přidružené členství Kanady k EU?
- Jaký dopad může mít tento krok na vnitřní reformy EU?
- Které další země by mohly následovat Kanadu v kategoriích přidružených států?
