Zavřená kadeřnictví ukázala, jak se snaha státu pomoci míjela s realitou

Problémem všech podnikatelů byla v období lockdownu nejistota ohledně všech možných pravidel, termínu znovuotevření, stimulačních opatření a jejich fungování.  Ukázkou, jak se systém podpory podnikání alespoň na začátku krize míjel s realitou českého trhu, může být, možná překvapivě, obor kadeřnictví. 

V roce 2019 bylo podle Eurostatu zaměstnáno v odvětví kadeřnických a kosmetických služeb 1,7 milionu obyvatel a tento sektor se podílel na zaměstnanosti téměř jedním procentem. Nejvyšší podíl měl Kypr (2,3 procenta zaměstnaných), nejnižší Lucembursko a Švédsko (0,5 procenta), Česká republika odpovídala s podílem 0,9 procenta průměru EU. Jelikož právě tyto služby vyžadují těsný kontakt se zákazníky, patřily v období celosvětové pandemie covid-19 tento sektor k jedněm z nejpostiženějších. Například v České republice došlo ke kompletnímu uzavření kadeřnických a kosmetických salonů již počátkem března 2020. 

V souvislosti s uzavřením provozoven přijala vláda České republiky řadu opatření na záchranu malých a středních podnikatelů. Jedním z těchto opatření byl tzv. program pětadvacítka, který všem podnikatelům, kteří podnikali jako OSVČ, poskytl po dobu uzavření provozoven finanční podporu ve výši 500 Kč na den. Tzv. pětadvacítka pomohla hlavně kadeřníkům a kosmetičkám z menších měst a obcí z méně luxusních segmentů.

Podstatně hůře na tom byly ale salony se zaměstnanci. Jich se podpora státu původně netýkala, a čím větší byl salon před krizí, čím více měl zaměstnanců, čím prestižnější (a tím pádem i dražší prostory), čím luxusnější značka, tím větší byl dopad krize na jeho podnikání. Tento typ salonů má totiž velký podíl fixních výdajů, které bylo třeba hradit i navzdory tomu, že zcela vypadla příjmová strana. Salony se proto dostaly do velmi vážných problémů s cash flow.

Situace byla pro majitele salonů se zaměstnanci velmi stresující a vnímali ji jako nespravedlivou. Tito zaměstnavatelé často poukazovali na dlouhodobé problémy s šedou ekonomikou na českém trhu péče o vzhled (kadeřníci a kosmetičky pracují často tzv. na křeslo jako OSVČ a někteří poskytují služby přímo u sebe doma; je otázkou, do jaké míry plní daňové povinnosti). Salony se zaměstnanci naopak odvádějí významné daně, investují značné prostředky do rozvoje kadeřníků a tím de facto „táhnou“ celý sektor směrem kupředu.

I když vláda postupně přijala opatření, jichž mohly využít i salony se zaměstnanci, stále přetrvával problém s cash flow, protože program Antivirus sice subvencoval 80 % mzdových nákladů, avšak salony je musely nejdříve vyplatit a až po určité době obdržely kompenzace.

Pokud by tedy došlo k opětovnému zhoršení pandemické situace, je třeba, aby zejména v této oblasti došlo ke zlepšení. Pro mikro a malé podniky, které poskytují služby a nemají finanční rezervy, může být právě nepředvídatelnost opatření likvidační.