V údolí mezi horami Radhošť a Velký Javorník si jich nelze nevšimnout. Dvě šedivé konstrukce těžebních věží s rozměrnými koly poznamenaly malebné beskydské panorama už na konci osmdesátých let. V Dole Frenštát, který tvoří dvě zhruba kilometr hluboké jámy, se však černé uhlí nikdy netěžilo. Zdejší rozsáhlé ložisko bylo vždy jen v záloze, i když plány na jeho využití se objevily několikrát, naposledy na začátku našeho tisíciletí. Vloni, s blížícím se koncem těžby uhlí v Česku, společnost OKD oznámila, že důl jako neperspektivní zlikviduje, a letos v lednu ho předala státní společnosti Diamo. Ta dostala v červenci od báňského úřadu konečné povolení jámy zasypat a místní obyvatelé už plánují, že by místo dolu vybudovali kvalitní zázemí pro místní chytré firmy. 

I když oplocený areál s více než padesáti objekty k účelu, ke kterému byl zbudovaný, nikdy nesloužil, i tak bylo potřeba se o něj přes čtyřicet let starat. Důl, který je od roku 1991 takzvaně zakonzervovaný, protože těžba by tu byla kvůli hloubce uhelných slojí příliš drahá, stojí desítky milionů korun dodnes.

Kolo na jedné z těžebních věží se točilo i minulý týden. Kýbl, což je v hornickém žargonu kovová nádoba o obsahu dva kubíky, ve čtvrtek odpoledne vyvážel na povrch jednoho z mechaniků. Hluboko uvnitř jámy opravoval techniku ničenou slanou vodou. Ta pochází z hlubokých vrstev, kde je pozůstatkem prastarého moře, a je nutné ji neustále odčerpávat. Stejně tak je třeba důl kvůli uvolňujícímu se metanu nepřetržitě odvětrávat. A k tomu slouží množství nejrůznějšího vedení proplétajícího se nitrem temné, přes osm metrů široké prohlubně.

„Napříč jdou takzvané rozpony, železné konstrukce, na kterých všechny kabely visí. A sůl železo ničí, vznikají na něm dokonce až dvaceticentimetrové krápníky. Chlapi proto jezdí dolů techniku pořád dokola opravovat, je to sisyfovský boj,“ říká dlouholetý vedoucí dolu Ubald Rutar, který je od letošního ledna zaměstnancem státního podniku Diamo, který celý personál šachty převzal.

Důl Frenštát

Jeho dobývací prostor měl být 63 kilometrů čtverečních, tedy největší v Česku. Začal se hloubit v roce 1981, zakonzervovaný byl v roce 1991, odhadované zásoby uhlí se pohybují na hodnotě přibližně 1,6 miliardy tun.

 

Podle velikášských plánů z 60. let tu mělo být celkem 17 jam, ale vznikly jen dvě. Jáma číslo 5 je hluboká 1028 metrů a jáma číslo 4 má 903 metrů. Těžba měla směřovat pod Beskydy, například pod vrcholy hor Radhošť, Javorník, zasahovat až pod města Příbor a Vsetín. Vytěžené uhlí by se nově vybudovanou vlečkou odváželo na úpravnu na Doly Paskov a Staříč na Ostravsku.


Těžit bylo v plánu až 10 milionů tun uhlí ročně, v roce 1997 za majitele Antonína Koláčka vznikl plán na omezenou těžbu 2,5 milionu tun. V roce 2002 se objevily plány na těžbu plynu, v roce 2004 přišel další majitel OKD Zdeněk Bakala (nynější majitel společnosti Economia, která vydává HN) s novým záměrem průzkumné ražby směrem pod Radhošť. Ta se ale nikdy neuskutečnila. V roce 2020 rozhodlo OKD o likvidaci dolu a v lednu 2021 ho předalo státnímu podniku Diamo.

Odčerpaná slaná voda, která končí v říčce Lubině za Frenštátem pod Radhoštěm, však horníkům nepůsobí jen trable. Než odteče z areálu, tak se na chvíli zdrží v požárních nádržích, ve kterých se havíři po šichtě běžně koupou. „Je to jak v moři, léčivá voda, na kožní potíže, pohybové ústrojí, nejlepší, co může být,“ ukazuje Rutar na svérázné hornické lázně.

Zpustlý areál 80. léta nezapře

Z vnitřku věže mezitím zazní pro důlní výtah charakteristický zvuk, podobný zvonění tramvaje, a obří kolo i nádoba, správně se jmenuje těžní okov, se dají znovu do pohybu. Dříve, při hloubení jámy, sloužil okov zejména pro vyvážení vytěženého materiálu. Na povrch se tak na konci osmdesátých let ze zhruba 880 metrů, kde se nachází uhelná sloj, dostalo i několik hromad uhlí. Ty podle pamětníků předváděli tehdejší komunističtí funkcionáři návštěvám ze spřátelených socialistických zemí, aby na dostatku v té době klíčové suroviny demonstrovali světlé zítřky naší země. Tehdy se však ještě materiál vyvážel mohutnými, až trojnásobně většími nádobami, jedna z nich dosud leží zrezivělá pár metrů za věží.

Světlé zítřky ale nepřišly, takže zrezivělým dojmem dnes působí celý areál dolu. Návštěvník procházející mezi sloupy, které podpírají provizorní rozvody elektřiny či trubky se vzduchem, teplem a vodou, může mít pocit, že se vrátil nejméně do osmdesátých let. Všechny ty strojovny, rozvodny, sklady či kompresorovny kolem věží se už dávno staly tak trochu muzeem.

Unikátem jsou pak tři zchátralé montované dvoupatrové budovy, které měly být ubytovnami pro horníky. „Mohli chodit do práce v pantoflích. Ale ty baráky zůstaly prázdné, nikdo tam nikdy nebydlel,“ říká Rutar. Poblíž areálu navíc od konce 80. let stály nikdy nedostavěné panelové domy, také připravené pro horníky. Ty však šly k zemi už před několika lety.

V době, kdy těžké stroje hloubily jámy, podle vedoucího v dole pracovalo skoro 150 lidí. Dnes ho udržuje 23 pracovníků, kteří se budou podílet i na likvidaci šachty. „Příští rok, nejspíš na jaře, se začne navážet materiál. V jámách skončí 220 tisíc tun kameniva z hald z Dolů Staříč a Paskov. Co bylo v zemi, se do ní zase vrátí,“ poznamenává Rutar, podle něhož bude samotné zasypávání trvat měsíc až dva. „Navrchu pak vznikne 17metrový betonový špunt,“ dodává.

Celkově by práce na likvidaci dolu a bourání objektů v areálu měly podle zápisů z jednání mezi obcí Trojanovice, na jejímž katastru důl leží, a Diamem skončit do konce roku 2023. „Strávil jsem tu dvě třetiny svého pracovního života. Uhlí je základ chemie, nicméně chápu, že prohnat ho komínem je špatně. Ale život jde dál, budou nové technologie, vše se zvládne,“ komentuje blížící se konec jedné éry důlní inženýr, který na Dole Frenštát pracoval už v roce 1986. V jeho hlase je ale i přes smíření znát silná dávka nostalgie.

Namísto dolu chytrá podnikatelská vesnice

Jestliže horníci cítí smutek, pro lidi v okolí a zejména pro obec Trojanovice znamená konec šachty úlevu. „Všichni si tu oddechli, hornictví a těžba pod horami by kraj úplně změnily, nejen přírodu. Přišli by noví lidé, mnozí starousedlíci by odešli, změnila by se úplně sociální struktura kraje,“ míní starosta Trojanovic Jiří Novotný, který proti možnosti v dole těžit bojuje od roku 2004. A už čtvrté volební období je v čele obce za sdružení Naše Beskydy, pro které bylo právě zrušení dolu hlavním cílem.

 

Likvidací dolu ale Novotný o stěžejní úkol nepřijde. „Máme nyní možnost nejen bojovat za zbourání něčeho, ale také aby důl něco nahradilo. Chceme, aby v areálu, který má dvacet hektarů, vzniklo něco, čemu říkáme ‚smart village‘. Architektonicky kvalitní zázemí pro místní chytré firmy, které přináší produkty s přidanou hodnotou, a k tomu i možnost bydlení, obchody, kavárny. Rád bych přitáhl i soukromou střední školu,“ popisuje starosta rozdíl oproti tradičním průmyslovým zónám s jednoduchými, nevzhlednými halami. „Nechceme podnikatelský park, který se odpoledne zavře, ale místo, kde budou lidé i žít, bydlet, bavit se, odpočívat,“ říká Novotný, který už začal podobné podniky objíždět a projekt nabízet.

Obec je už nyní proslulá citlivým a tvořivým přístupem k architektuře, kdy za dominantního využití dřeva navazuje na tradici valašských staveb. Za 15 let se Trojanovicím podařilo vykoupit řadu pozemků a domů, které se po obnově pro mnohé staly vzorem moderní a přitom tradiční venkovské architektury. Ve spolupráci s architektem Kamilem Mrvou tak vzniklo několik ceněných projektů, například pošta, obchod, amfiteátr či restaurace.

Mrva se vsí spolupracuje i na projektu „smart village“, pro nějž už zpracoval architektonickou studii zástavby. Zaplatit projekt by starosta chtěl z přislíbených peněz z transformačního fondu EU pro oblasti postižené hornictvím. „Zatím máme přislíbených zhruba 400 milionů, což je samozřejmě málo, ale budeme se snažit získat i s pomocí dalších dotačních programů více,“ říká.

S Diamem, které by mohlo být spolu se vsí akcionářem společnosti, která projekt uskuteční a bude spravovat, jedná o získání pozemku. „Chceme být připraveni stavět, jakmile bude areál prázdný. Víme ale, že je to práce na deset až patnáct let, základem musí být firmy, které o věc budou mít zájem,“ podotýká.

Předběžný zájem projekt budí. „Rádi bychom si postavili nový mlýn a moderní sklad, s prostory máme potíže, takže bychom o téhle možnosti uvažovali,“ říká například majitel pohankového mlýna z Trojanovic Pavel Šmajstrla, jehož rodina žije v Podbeskydí už tři sta let. Jednání vede Novotný třeba i s místní firmou Superior Steel, která vyrábí nerezové bazény, či s Epo Machinery z Frenštátu, jež konstruuje roboty.

Starosta přitom přiznává, že ho k myšlence přivedl jeho 17letý syn. „Bolí mě, když prohlašuje, že Frenštát je díra, Trojanovice ještě větší a že půjde studovat do Německa. Ale ta slova z jeho úhlu pohledu dávají smysl. Je tu sice krásně, ale jaké jsou u nás příležitosti osobního pracovního rozvoje? Jaké podmínky tady mají inovativní firmy, které posouvají myšlení lidí dále?“ ptá se starosta a sám si odpovídá: „Zatím je toho pomálu. Ale právě nyní máme díky konci dolu jedinečnou možnost takovou platformu pro rozvoj, v kombinaci s bydlením a volným časem, vytvořit.“

Související
Související