Když před více než 10 lety tehdejší francouzská ministryně spravedlnosti Rachida Datiová pojmenovala svoji novorozenou dceru jménem arabského původu – Zohra –, označil to komentátor, moderátor a nyní možný uchazeč o prezidentský post Éric Zemmour za skandální a nevlastenecké. Podle něj měla politička, jejíž rodiče pochází ze severní Afriky, vybrat jméno z církevního kalendáře.
Zemmour si už tehdy vysloužil kritiku. Nyní chce jít ještě dál. Navrhuje, aby Francie, stejně jako Napoleon v roce 1803, zakázala rodičům dávat svým dětem cizí, nefrancouzská křestní jména.
O Zemmourovi se spekuluje jako o možném kandidátovi v prezidentských volbách, které se konají příští rok v dubnu. Sám moderátor, který se až donedávna pravidelně objevoval v televizní politické show, zatím nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, zda do boje o Elysejský palác zasáhne. I tak už ale znervózňuje nejen současného prezidenta Emmanuela Macrona, ale i další favoritku voleb Marine Le Penovou. Zemmour na svoji stranu může získat zejména stoupence krajní pravice. Ve Francii na sebe přitahuje stále větší pozornost a vyostřuje debatu o tématech, jako je přistěhovalectví či kriminalita.
Sám je potomek migrantů
Od roku 1993 mají francouzští rodiče při výběru jména svých potomků takřka volnou ruku. Zemmour to však chce změnit. Do budoucna by se podle něj měla především zakázat arabská křestní jména, jako třeba Mohamed, ale i ta anglosaského původu, například Kevin nebo Jordan, jež byla oblíbená hlavně v 90. letech.
Dostatečně francouzské křestní jméno tak podle Zemmoura nemá ani Jordan Bardella, aktuální lídr protiimigračního Národního sdružení, které mnozí politologové považují za krajně pravicové. Hlavní tváří Národního sdružení je Marine Le Penová, jež kandiduje v prezidentských volbách už potřetí.
Třiašedesátiletý Zemmour je přitom sám potomek migrantů. Jeho židovští rodiče se do Francie přestěhovali z Alžírska v 50. letech. Vystudoval na pařížské univerzitě Sciences Po. Pak se dvakrát neúspěšně pokusil dostat na ENA, prestižní vysokou školu, kde dříve studovali prezidenti, včetně Emmanuela Macrona, premiéři a vysoce postavení úředníci. Po druhém neúspěchu nastoupil do deníku Le Figaro, kde jako novinář pracoval 13 let.
Od té doby se prosadil nejen v tištěných médiích, ale také v rádiu a hlavně v televizi. Jeho jméno je spojeno zejména s televizním kanálem CNews, jejž někteří po vzoru americké konzervativní stanice označují za „francouzskou Fox News“. Každý jeho pořad v průměru sledovalo na 800 tisíc diváků.
Moderátor se nijak netají tím, že jeho vzorem je bývalý americký prezident Donald Trump. Podobně jako on, také Zemmour je zdatný řečník, který používá provokativní rétoriku a příliš nedbá na to, že jeho tvrzení nejsou podložena fakty.
Sám se prezentuje jako člověk, který jako jediný v médiích ovládaných údajnou politickou korektností říká pravdu a nebojí se ani ostrých slov.
Zemmour popisuje Francii jako zemi, která je v úpadku a již podle něj ohrožuje islám. V roce 2014 v knize Le Suicide francais (Francouzská sebevražda) napsal, že ke zmíněnému úpadku dovedl Francii neoliberalismus. Podle něj vysoký podíl rozvodovosti vede u bělochů ke krizi mužství a od pádu Napoleona „už Francie není predátorem, ale kořistí“. Ženy jsou pak obětí konzumu a v jádru chtějí, aby je ovládali muži, míní Zemmour.
Komentátor byl dvakrát odsouzen za nenávistný projev a podněcování k násilí, další soudní pře ho ještě čekají. Jak uvádí agentura AFP, prohlásil, že mladiství migranti bez doprovodu z Afriky a Blízkého východu jsou všichni „vrazi, zloději a sexuální násilníci“, nebo že „všichni muslimové považují džihádisty za správné muslimy“. Podporuje konspirační teorii takzvaného velkého přemístění. Podle ní elity vytvořily tajný plán, na jehož základě řídí migraci z Afriky tak, aby nahradily bělošské obyvatelstvo Francie, potažmo celé Evropy.
Nedávno Zemmour musel z televize CNews odejít, protože podle francouzské rady pro rozhlasové a televizní vysílání není pouze nestranným moderátorem, ale politikem, který zvažuje kandidaturu na prezidenta. Rada dohlíží na to, aby všichni kandidáti měli v televizi stejné zastoupení, což by Zemmour dalším moderováním porušoval.
Před pár dny Zemmour vydal svou poslední knihu La France n’a pas dit son dernier mot (Francie ještě neřekla své poslední slovo). Nyní se vydává na cestu po Francii, na které propaguje jak knihu, tak i své postoje. Sám tvrdí, že vyrazil na turné, aby se „setkával s Francouzi“.
Jeho političtí oponenti ho často označují za „proroka pesimismu“ nebo také „prodavače apokalypsy“. Xavier Bertrand, další z možných kandidátů na prezidenta za konzervativní Republikány, o něm řekl, že rozděluje francouzskou společnost. Podle Valérie Pécressové, šéfky pařížského regionu, nenabízí „žádná opravdová řešení“. Krajně levicový politik Jean-Luc Mélenchon zase míní, že Zemmour „kontaminuje“ veřejnou diskusi. Le Penová vedle něj vypadá „téměř nevinně“, dodal Mélenchon.
Zemmourovu možnou kandidaturu však ohrožuje hned několik věcí. Na rozdíl od dalších kandidátů nemá vůbec žádné zkušenosti z politiky. Nemá za sebou ani žádnou stranu nebo léta budovanou voličskou základnu. Chybí mu také finance na prezidentskou kampaň. Podle médií zvažuje, že založí nové hnutí. Mělo by se jmenovat Vox populi, tedy Hlas lidu.
Jeho šance v poslední době snižují i skandály. Investigativní server Mediapart na jaře zveřejnil výpovědi osmi žen, které tvrdí, že je Zemmour sexuálně obtěžoval. Skandál vyvolala i fotografie bulvárního magazínu Paris Match, na níž se při koupání v moři ženatý Zemmour objímá se svojí o mnoho let mladší spolupracovnicí Sarah Knafovou. Zemmour deník žaloval.
Kdo se postaví Macronovi?
Do francouzských prezidentských voleb zbývá zhruba sedm měsíců. „Zemmour by mohl zamíchat kartami,“ uvedl sociolog Francois Jost. Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě naznačují, že příští rok v dubnu se zopakuje scénář z posledních voleb v roce 2017. Tehdy se do druhého kola dostal stávající prezident Emmanuel Macron a jeho konkurentka Marine Le Penová z protipřistěhovaleckého a euroskeptického Národního sdružení.
Možná kandidatura Zemmoura to ale může změnit. A to znepokojuje jak Macrona, tak Le Penovou.
Podle průzkumů by Zemmour nyní získal osm až 13 procent hlasů. Vůbec nejvíce dokáže zlákat zklamané voliče Le Penové a jejího Národního sdružení. „Nemám nic proti Le Penové, ale všichni – a myslím, že i ona – vědí, že nemůže vyhrát,“ prohlásil Zemmour nedávno v televizi BFMTV.
Pro mnohé Francouze už Le Penová není tak radikální ani autentická jako dříve. Třiapadesátiletá politička se už léta snaží svou stranu očistit od rasistické nálepky, kterou jí dal její otec a zakladatel hnutí Jean-Marie Le Pen. Prezidentská kandidátka stranu přejmenovala z Národní fronty na Národní sdružení, zbavila se příliš radikálních členů a upustila od svých dřívějších slibů na odchod z eurozóny či vystoupení Francie z Evropské unie. To některým voličům vadí, a proto mohou snadno přejít od Le Penové k Zemmourovi.
„Le Penová umírnila svůj projev, zatímco Zemmour převzal všechna její témata, ale převedl je do extrému. A to výrazně mění politickou scénu, protože nejradikálnější část voličů Národního sdružení by to mohlo svádět k tomu, aby hlasovali spíše pro něj,“ dodal sociolog Jost.
Političku tak Zemmourova kandidatura oslabí a hrozí, že se kvůli němu nedostane ani do druhého kola.
„Národní sdružení je nyní v těžké pozici, protože bývalý televizní moderátor už několik týdnů vytváří napětí kolem své možné kandidatury, což vyvolává zájem médií,“ řekl k tomu politolog a specialista na krajní pravici Jean-Yves Camus pro server France24.
Kritik islámu se minulý týden objevil na demografickém summitu zaměřeném proti migraci, jejž organizoval maďarský premiér Viktor Orbán. A to je pro Le Penovou špatná zpráva. „Je to znepokojující. Je to znamení, že Orbán podporuje Zemmoura,“ uvedl pro server Politico nejmenovaný zdroj z Národního sdružení.
Zemmour ale drží v šachu i prezidenta Macrona. Ten sází na to, že v druhém kole se o Elysejský palác opět střetne s Le Penovou, kterou stejně jako v roce 2017 porazí. Věří, že se Francouzi znovu postaví na jeho stranu, aby se k moci nedostala politička mnohými stále považovaná za krajně pravicovou.
Pokud však Zemmour dokáže Le Penové sebrat dostatek hlasů, je možné, že se do druhého kola voleb místo ní dostane někdo jiný, třeba kandidát konzervativních Republikánů. A porazit ho v druhém kole bude pro Macrona těžší než postavit se Le Penové.
„Už dva měsíce varuji Elysejský palác. Pokud bude Zemmour kandidovat, nebude to pro nás dobrá zpráva,“ řekl pro agenturu Reuters nejmenovaný blízký spojenec prezidenta Macrona.
