(Ne)mlčení o prezidentovi ukazuje, v jak šílené době žijeme

Hospitalizace prezidenta Zemana oživila jeden dlouhodobý problém ve vztahu novinářů a lékařů. Jedni chtějí vědět co nejvíc, zatímco ti druzí musí kvůli platným zákonům říkat co nejméně. V mezeře mezi chtěným a možným vzniká informační vakuum, které se novináři snaží nějak zaplnit. Za normálních okolností by jim vycházel vstříc tiskový odbor Hradu. Jedno ze základních komunikačních pravidel totiž zní, že co neřeknete vy, to za vás budou říkat jiní. Jenže my nemáme normální prezidentskou kancelář. Ta současná buď do světa vypouští žalmy a nadávky, nebo nicneříkající sdělení, jimiž získává čas. Jde tím proti svým vlastním zájmům. Pokud má být veřejnost klidná a věcná, nemůže se k ní mluvit v hádankách.

„Dočetl jsem se, že jsem blázen. Přiznávám se veřejně, jsem: My jsme blázni pro Krista,“ napsal v neděli ráno prezidentův mluvčí na Twitteru. Pár dnů předtím přirovnal v rozhovoru pro rádio Proglas Miloše Zemana k zesnulému papeži Janu Pavlu II. A publikoval také tweet, v němž rok 2021 zařadil k osudovým osmičkám v dějinách našeho státu. Nelogickou číselnou řadu vysvětlil tím, že jsme „dostali tři roky svobody a demokracie navíc“ znovuzvolením prezidenta v roce 2018. V kontextu zdravotního stavu hlavy státu to vyznělo, jako by snad mluvčí nepočítal s dalším působením Miloše Zemana ve funkci. O hodinu později ale v dalším tweetu naznačil, že prezident „normálně komunikuje a myslí“.