Je oblečení vyrobené z recyklovaného plastu skutečně udržitelné?

Tričko nebo batoh z recyklovaného plastu. Ekologický přístup, nebo módní výstřelek, kterým se ekologičnost pouze demonstruje? Oba pohledy jsou možné. Záleží jen na přístupu a zvolené technologii.

I prodloužený život jednou skončí

Oblečení z recyklovaných PET lahví se na první pohled jeví jako výborné využití plastů. Proměněné PET lahvi zajistí nový život, udělá radost nositeli a zároveň pomůže životnímu prostředí. Jednatelka společnosti Čistý triko Michaela Georgievová však poukazuje i na druhou stránku věci.

„Představa, že se plast zrecykluje a nevznikne žádný odpad, je určitě pěkná. Taková idyla to ale není,“ říká a zdůrazňuje, že problém produkce PET lahví spočívá i v tom, že je ekologicky velmi náročná. „Když v 90. letech začaly zamořovat planetu, a na každém kroku se navíc povalovaly igelitové sáčky a plastové tašky, lidé se proti tomu začali vymezovat. A výrobci si uvědomili, že pokud chtějí petky, které nahradily skleněné lahve na sodovky, dál v takovém množství produkovat, musí přesvědčit veřejnost, že je možné plasty recyklovat,“ dodává.

A je tu další odpad

„Poté co se PET lahve roztřídí podle barev nebo podobných odstínů a vytvoří se hromádky, dojde na jejich vymytí, odstranění etiket a víček, vše se usuší a nadrtí, přičemž se do drtě v kádích, pokud ji chceme zabarvit, přimísí barvivo,“ popisuje velmi zjednodušeně proces mechanického zpracování lahví Georgievová.

Slabá stránka dalšího využití podle ní ale spočívá v tom, že z PET lahví lze sice vyrobit něco nového, plast ale nemá stejnou kvalitu jako ten původní. „Aby měl takovou výdrž a vlastnosti, musí se přidat nový polyethylentereftalát. Výroba je tedy jakoby méně náročná, s každým recyklovaným plastem ale ve své podstatě vyrábíme plast nový,“ vysvětluje Georgievová. Použije‑li se následně recyklovaný plast na výrobu oblečení, je třeba, aby bylo funkční, elastické, nesálo pot, propouštělo vlhkost. „Polyester to umí,“ říká Georgievová. Když však člověk oblečení donosí a vyhodí, je z něj stejně zase jenom odpad. Životnost plastu se tedy vlastně pouze prodlouží.

Jak zatočit s mikroplasty?

Problémem jsou především mikroplasty, které se z oblečení vyrobeného z recyklovaných (i jiných) plastů dostávají do vody, včetně moří a oceánů, nebo do ovzduší při spalování vyhozených věcí. Ideální stav by podle Georgievové nastal, kdyby polyester nebyl nadužíván tak, jak se to v současné době děje, ale pokud by se využíval pouze ve zdravotnictví, jak tomu bývalo kdysi.

„Německá firma Guppyfriend, která vyrábí produkty pro surfaře, vymyslela sáčky, bránící pronikání mikroplastů z oblečení do vody. Do těchto sáčků lze vložit syntetická vlákna, tedy oblečení, a dát je prát. Jenže jeden sáček, který podle výrobce vydrží minimálně padesát praní, vyjde zhruba na čtyřicet eur, takže se jedno praní prodraží téměř o euro. Druhou variantou jsou filtry do praček, které mikrovlákna zachycují, sada, která vydrží asi čtvrt roku, ale vyjde asi na sedmdesát eur,“ pokračuje ve výčtu minusů těchto chvályhodných objevů Georgievová.

„Pokud člověk chce sám něco udělat pro životní prostředí, může prát maximálně na třicet stupňů, nepoužívat sušičku, do pračky přidat sodu a sůl, prádlo postříkat škrobem, aby se zatáhlo, bylo pevnější a nelámalo se,“ zamýšlí se nad možnostmi Georgievová.

Příklady táhnou

Outdoorová firma Preserve nabízí produkty POPi (Preserve Ocean Plastic Initiative), které jsou vyrobené z plastu sesbíraného z pobřeží a vodních cest. „Najít řešení tedy není nemožné, z velké části je to především o chuti a vůli,“ podotýká Michaela Georgievová a oceňuje například firmu Patagonia, která se snaží svým přístupem inspirovat ostatní a pro životní prostředí toho dělat hodně. „Veškeré oblečení vyrábí ze stoprocentně recyklovaného materiálu. Když si tam koupíte třeba kalhoty a poškodí se vám nebo už nesedí, můžete je vrátit, nějakou částku dostanete zpět, oni je opraví, přešijí a zase nabídnou do oběhu,“ říká.

Oblečení z recyklovaných materiálů nabízí kupříkladu e‑shop Minimalista. „Věříme, že v jednoduchosti je skutečná síla a že minimalismus je víc než aktuální trend. Že dobrý pocit z toho, co má člověk na sobě, může zpříjemnit den. A že lze k módě a oblékání přistupovat s respektem k životnímu prostředí a k lidem, kteří nápady designérů vlastníma rukama přivádějí k životu,“ přibližuje filozofii firmy Martina Strnadová.

Navzdory všem výhradám je oblečení z recyklovaného plastu podle Michaely Georgievové přece jen lepší než to z plastu nerecyklovaného, protože k jeho výrobě už není třeba použít ropu.

I v obchodě Čistý triko na pražském Žižkově plastové oblečení a další produkty z recyklovaného plastu prodávají. „V Čistým triku se snažíme podporovat výrobce, kteří pro své produkty používají recyklované materiály. Navíc tu pořádáme i různé workshopy, díky nimž může třeba malá parádnice zjistit, jak lze ještě využít vytahané triko po tátovi – stačí malý zásah a z oblečení, které bylo určené k vyhození, jsou rázem šmrncovní šatičky,“ usmívá se Georgievová.

S tím, jak se společnost stále více seznamuje s nebezpečími spojenými s produkcí nadměrného množství plastů, lze očekávat, že průmysl recyklace plastů nadále poroste. Oblečení takto vyrobenému bychom tedy měli dát šanci zaujmout jeho místo v našich šatnících. Platí pro něj ale stejná pravidla, jako když si pořizujeme výrobky z nových materiálů.

„Už při koupi je potřeba zamyslet se nad tím, zda daný kousek opravdu potřebujeme, jestli ho máme s čím nosit a zda nejde o impulzivní koupi. Zároveň je dobré sledovat trendy slow fashion, tedy udržitelné módy, která dává přednost kvalitě před kvantitou. A o to tu jde především, protože i když to nejspíš nechceme slyšet, čím méně toho koupíme, tím méně materiálu zbude k recyklaci,“ dodává Michaela Georgievová.