V lomech skončil popílek s těžkými kovy, lidé se bojí o vodu. Podle expertů jde zákon na ruku teplárnám

Oblast bývalých černouhelných lomů u vsi Břasy u Plzně je nevídaným přírodním unikátem. Několik metrů silné sloje černého uhlí, které horníci na Karvinsku dobývají i kilometr pod zemí, tady vycházejí až na povrch a lidé na uhlí narážejí třeba i při okopávání brambor. Od konce šedesátých let se tu ale netěží a lomy v posledních letech v rámci rekultivace zaplnil popílek a škvára s těžkými kovy ze společnosti Plzeňská teplárenská. Více než dva tisíce obyvatel obce se proto bojí o blízké zdroje vody a stížnosti zaslali na několik úřadů i policii. V drtivé většině marně. Na stranu lidí se postavila jen Česká inspekce životního prostředí, která dokonce uložila firmě pokutu, když zjistila, že obsahy arzenu a vanadu ve směsi násobně překračují normy pro uložení odpadu.

Jenže Plzeňská teplárenská, kterou většinově vlastní město Plzeň a jejím menšinovým vlastníkem je i společnost energetického magnáta Daniela Křetínského, využila možnosti, kterou jí dává zákon, a popílek a škváru vydává za výrobky. A ty už i s vyššími obsahy škodlivin uložit do země lze. Navíc daleko levněji než jako odpady. Podle úřadů, které rozhodují o odvoláních vůči rozhodnutím inspektorů, je to v pořádku, česká legislativa takový výklad umožňuje. Nejednoznačnost předpisů, která dává šanci se přísným limitům vyhnout, ale kritizují mnozí vědci a ekologové, nutnost jejich úpravy připouští i ministerstvo životního prostředí.