Česko se blíží k bezhotovostní společnosti. Zanedlouho budeme téměř bez peněženek

Digitalizace finančních služeb zrychluje. Nákupní chování Čechů v pandemii to jen potvrzuje. Zákazníci i obchodníci si bezhotovostní placení oblíbili. V roce 2020 obrat plateb kartami v maloobchodě poprvé překročil objem hotovosti vydané bankomaty. Tento trend pokračuje i nadále.

Statistiky Sdružení pro bankovní karty řadu let ukazovaly rychlý růst bezhotovostního obratu v Česku a zpomalující růst objemu peněz vyplácených bankomaty. Křivky obou parametrů se poprvé proťaly v loňském roce, od kterého „bankomatový obrat“ začal klesat. Došlo k tomu téměř po 30 letech, kdy české banky platební a bankomatové karty nabídly svým klientům. Počet bankomatů už několik let stagnuje okolo 5,5 tisíce kusů, zatímco počet platebních terminálů nezadržitelně roste a letos překročí 300 tisíc kusů. Ačkoliv se sice v první polovině letošního roku vydalo platebních karet nepatrně méně než v roce předchozím, i tak je 13 milionů karet puštěných do oběhu číslem impozantním. Každý obyvatel České republiky nad 15 let má alespoň jednu kartu nebo „kartu“ v mobilu.

V prvním pololetí letošního roku dosáhl obrat výběrů z bankomatů 345 miliard korun, zatímco platby v obchodech překročily už 457 miliard korun. Za celý loňský rok to bylo 722 a 834 miliard korun (viz infografika). Zvláště rychle rostou nákupy na internetu, a to i v zahraničních e‑shopech. Za prvních šest měsíců tohoto roku zákazníci v tuzemských e‑shopech utratili 69 miliard korun. Pro porovnání: za celý loňský rok to bylo 89 miliard korun. Podíváme‑li se na dlouhodobý růst maloobchodního obratu v Česku, který je zhruba 4,5 procenta ročně, a na růst bezhotovostních plateb, jež se pohybují okolo 15 procent ročně, pak z toho vyplývá, že Česko může do 10 let dosáhnout úrovně 90 procent „noncash“ plateb v obchodech, jako je tomu dnes u skandinávských zemí. Sice podle statistik České národní banky množství hotovosti v oběhu stále stoupá (o cca devět procent ročně), ale velká část emitovaného oběživa je domácnostmi a firmami tezaurována (hotovost je vyjmuta z oběhu, pozn. red.) a v tržbách maloobchodu se neprojevuje.

Češi se inovací nebojí

Velmi pozitivní vliv na bezhotovostní placení mělo zavedení bezkontaktních platebních karet v letech 2008 až 2012, které tuto formu plateb čtyřikrát zrychlilo v poměru k platbě hotovostní. Díky moderním platebním terminálům a rychlým komunikacím se doba spojená s placením u pokladny zkrátila nejen teoreticky. Technologie „contactless“ také umožnila platit kartami v prodejních nebo parkovacích automatech, MHD, u kurýrních služeb nebo charitativních organizací či církví. Tento trend pak umocnilo zavedení Mobile Payments, kdy díky hodinkám a jiným „wearables“ mají zákazníci své „digitální peníze“ k dispozici prakticky kdykoliv.

Roste počet bezkontaktních bankomatů, které umožňují vybrat hotovost i bez karty s použitím chytrého telefonu s aplikací Apple Pay nebo Google Pay. Banky zavádí také „wearables“ dalších výrobců, jako například Fitbit. Střední a mladá generace si už nedokáže svůj běžný život bez bezhotovostního placení představit. Výhody jsou totiž nesporné. Z toho důvodu banky přicházejí i s dalšími inovacemi: jsou jimi okamžité platby a SEPA Instant Payments. Během 10 sekund je možné převést peníze z účtu na účet nejen v České republice, ale také v rámci Evropské unie (SEPA zóna), a to ve většině případů zdarma. Proto tyto platební metody začínají konkurovat platbám kartami u e‑shopů.

Lidé si zvykli, že hotovost nepotřebují. Covid vývoj urychlil o tři čtyři roky, říká šéf české Mastercard

23. 9. 2021 ▪ 7 min. čtení

Velkou oblibu si u Čechů za poslední roky vydobyly investice do takzvaných kryptoměn. Ty ovšem vyžadují od zákazníků velkou obezřetnost. Vysoká volatilita cen těchto komodit budí pozornost centrálních bank a do letošního roku bránila kartovým systémům propojit kryptoměny s platebními kartami.

Výjimkou je ovšem společnost Mastercard, která na začátku tohoto roku umožnila vydat první platební karty, jimiž lze platit v celosvětové síti 34 milionů obchodů a transakce autorizovat například proti bitcoinu. Transakce jsou prováděné v reálných měnách, ale autorizují se proti depozitu v kryptoměně a celý proces je navíc ze strany vydavatele karty zajištěn pomocí bezpečnostního vkladu na meziúčtu v době přepisu částky.

Častým dotazem příznivců bezhotovostního placení bývá, proč už není možné platbu autorizovat pomocí rozpoznání tváře nebo otisku prstu. Technických možností je velké množství, ale globální i tuzemské platební systémy musí zajistit, aby jednu nebo dvě technologie (například bezkontaktní čip a magnetický proužek na kartě) bylo možné použít ve všech bankomatech a platebních terminálech na celém světě. Celosvětová změna technologií je z toho důvodu velmi nákladná i náročná. Další podstatnou novinkou, ve které je Česká republika „lídrem“ v Evropské unii (společnost Trask – pozn. red.), jsou služby AISP a PISP. AISP (Account Information Service Provider) umožňuje, aby měl zákazník vedeny běžné účty u více finančních institucí a přitom si informace o jejich zůstatcích a výpisech propojil například s jednou bankou. V její mobilní aplikaci se pak zobrazí na jednom místě všechny požadované informace. Služba PISP (Payment Initiation Service Provider) umožňuje jít v integraci finančních služeb ještě dál. Z aplikace vybrané finanční instituce je možné zadávat například příkazy k převodům na účtech klienta vedených u jiných institucí. Z jedné aplikace tak klient může ovládat všechny své finance, a to i v zahraničí, což uvítají zejména firmy.

Svět platebních a finančních služeb se díky směrnici PSD2 zásadně změnil. Zákazníci mají větší nabídku „klasických“ i zcela nových služeb, za výhodnějších podmínek, než tomu bylo v minulosti. Konkurenci přinášejí fintech společnosti nebo takzvané neobanky, i když se jim velké banky z velké části dokázaly přizpůsobit. Výhodou dravých inovátorů je ale jejich flexibilita, kreativita a rychlost, takže nás se svými inovacemi určitě znovu překvapí.

Bezpečnost na prvním místě

S různými platebními technologiemi souvisí i jejich bezpečnost. Ve „světě platebních karet“ se prosadil a osvědčil princip, kdy zákazník při placení prokazuje svou identitu jedinečným identifikátorem a tím je platební karta (čipová, v mobilu) s bezpečnostním kódem (PIN), který zná pouze on. U e‑commerce je PIN nahrazen bezpečnostním kódem v systému 3D Secure, který je zákazníkovi doručen pomocí SMS či e‑mailu nebo je nyní častěji nahrazován potvrzením transakce v mobilním bankovnictví vydavatele karty. Využití „tváře“, biometrie, k placení je sice už dnes technologicky možné, ale z bezpečnostních důvodů není na pořadu dne. Nasadit takové řešení celosvětově by navíc bylo velmi složité, takže zatím patří do říše science fiction.

Větší šanci na uplatnění má naopak technologie, kdy platba kartou není potvrzena kódem PIN, ale otiskem prstu na snímači na povrchu karty. Rychle rostoucí význam bezhotovostního placení a jeho mezinárodní rozměr „bez hranic“ samozřejmě přináší nutnost řešit jeho bezpečnost. Jedná se nejen o technologickou bezpečnost čipových karet, platebních terminálů a všech systémů v „zákulisí“, které klient nevidí, ale také o kontrolu toku peněz z pohledu prevence legalizace výnosů z trestné činnosti. Schopnost převádět velmi vysoké částky elektronicky z účtu na účet klade vysoké nároky na regulátory a všechny finanční instituce členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Původ těchto digitálních peněz je nutné prověřovat, zejména pokud pocházejí ze zemí, kde nejsou plně dodržovány požadované standardy kontroly původu peněžních prostředků. Finanční instituce v Evropské unii mají povinnost informovat kontrolní orgány (v tuzemsku Finanční analytický úřad ČR) o podezřelých transakcích, ať již jde o vysoké částky vkladů, velký objem malých plateb nebo výši peněžních prostředků, které neodpovídají finanční situaci klienta, jak ji banka nebo jiná povinná instituce zná. Příklady některých bank v Evropské unii, jež se staly „pračkou“ pro obrovské sumy peněz s nelegálním původem v Ruské federaci, jsou velkým varováním. Z toho důvodu v současnosti probíhá diskuse, jaká další opatření znesnadňující použití peněz s nelegálním původem ještě zavést. Problémem komplikovaných systémů však je, že jsou náchylné k chybám, zvyšují náklady a postihují především běžné zákazníky.