Globální doma a inflace světa

Naše hymna, Kde domov můj, se možná do globální propojené společnosti, kde je nám planeta malá, hodí víc, než jsme si mysleli. Jsem, stejně jako vy, globální nomád, rozcapený po celém světě, a to aniž bych se hnul z místa. Díky kamerám, technické extenzi mých očí, vidím všude, kam sahá internet, technická to extenze mých nervů, stávám se tak skoro vševidoucím. Má biologická schránka může sedět tři patra pod zemí, ale mé vědomí může v přímém přenosu sledovat filharmonii v Melbourne nebo (či zároveň) přímý přenos fotbalového finále kdekoli na světě. A to obojí lépe než královna, která sedí v hledišti ve své biologické schránce. Ona nemá k dispozici desítky kamer, úhlů, detailů a opakovaných záběrů kritických chvil. Královna toho vidí méně a hůř než já nebo vy. Navíc královna musí být ve slavnostní róbě, kdežto vy a já můžeme být v teplácích a pít u toho svoji oblíbenou plzeň. Já nemusím cestovat tam a zpět, tvářit se přítomně či společensky konverzovat. Já totiž mohu být doma. Doma všude. Kde domov můj? Již nikoli mezi Krkonoši a Šumavou, ale v mém útulném globálním doma.