V Evropské unii po léta platilo, že jakmile se dokázaly dohodnout Francie a Německo, věci se pohnuly z místa. Ne proto, že by partnerství Berlína a Paříže bylo vždy a ve všem idylické, ale jejich kompromis zpravidla zakládal širší dohodu. Nyní může tradiční osa dostat další rozměr. Italský premiér Mario Draghi a francouzský prezident Emmanuel Macron podepsali novou smlouvu mezi oběma zeměmi, která do unijní politiky vnáší nový strategický element.
Jejím podpisem končí doba, kdy vztahy obou zemí za vlády protestního Hnutí pěti hvězd a pravicově populistické Ligy byly nevalné. Francie dokonce na čas stáhla svého velvyslance, protože italský ministr zahraničí Luigi di Maio se setkal se zástupci Žlutých vest, jejichž protesty po týdny otřásaly celou Francií.
Nyní se mluví o nových líbánkách. Smlouva nese jméno paláce Quirinale a odkazuje na francouzsko-německou smlouvu z Versailles, která založila dlouhodobé partnerství obou zemí. Zahrnuje obranu, obchod i kulturu a má jasný evropský rozměr. Paříž a Řím napříště chtějí koordinovat svůj postup před každým unijním summitem tak, jak to už po léta dělá Berlín a Paříž.
Nově se rýsující francouzsko-italská osa nemá obcházet francouzsko-německý tandem, jak by se mohlo zdát, když přichází v čase předávání moci v Berlíně, kde po šestnáctiletém kancléřství nastupuje nová vládní koalice. Sbližování Paříže a Říma začalo už před několik lety. Letošní nástup bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho do premiérského úřadu jen urychlil proces, který už byl v pohybu, zvláště když má podporu celé široké koalice včetně Ligy.
Mezi Paříží a Římem nyní převládá optimismus, který se bude hodit prezidentu Macronovi v prvním pololetí příštího roku, kdy bude ve volbách obhajovat svůj úřad a kdy jeho země převezme unijní předsednictví. Na jaře se však bude rozhodovat o prezidentovi i v Itálii. Pokud by se hlavou státu stal Mario Draghi, ukázalo by se, zda nové partnerství obstojí i za změněné konstelace.
