Když si v kanceláři ředitele společnosti ZPS‑Slévárna Zlín Karla Mikulčáka povídáme o nových technologiích, náš rozhovor občas přeruší zvláštní zvuky za oknem. To potrubní poštou letí z tavírny do laboratoře vzorek ke kontrole na spektrometru. Tomáš Baťa, který strojírenskou výrobu ve Zlíně skoro před sto lety založil, by měl určitě radost. Jeden z jeho původních strojů ještě opatrují na modelárně, také výroba slévárenských odlitků je v principu pořád stejná. Nové technologie ale tradiční řemeslo přizpůsobují nárokům 21. století.
„V budoucnosti možná budeme jádra či celé odlitky tisknout na 3D tiskárnách, ale zatím neustále modernizujeme tradiční výrobní postupy,“ přibližuje aktuální investice firmy ředitel akciové společnosti Karel Mikulčák. ZPS‑Slévárna se snaží držet krok v technologickém vývoji, pracuje na plnění ekologických požadavků a vylepšuje pracovní prostředí pro své zaměstnance. Projekt na snížení prašnosti za více než 200 milionů korun byl po čtyřech letech dokončen letos v létě a už se chystá jeho další etapa, opět zaměřená na snížení emisí a zvýšení efektivity výrobních procesů.
Významným krokem na posílení konkurenceschopnosti slévárny je i připravovaný projekt Aplikace výzkumu a vývoje v ZPS‑Slévárně Zlín. Půjde v něm o vývoj materiálů s lepšími mechanickými vlastnostmi zejména při nízkých teplotách. A také výzkum a vývoj v oblasti výroby tenkostěnných odlitků s cílem snížení hmotnosti při zachování požadované tuhosti konstrukce. Pro představu, úspora pět procent představuje u těžkých odlitků snížení hmotnosti o stovky kilogramů. „Dojde k přímému propojení vývoje a výzkumu s výrobou, což je ve slévárnách v regionu střední Evropy unikátní,“ podotkl ředitel.
Návrat zákazníků z Číny
Společnost průběžně investuje do nových výrobních technologií a postupů, což se odráží v rostoucí kvalitě výrobků a vyšší produktivitě práce. Vyplácí se to. „Naše výroba se opět zvedá na hodnoty v předcovidovém období,“ s potěšením konstatuje Karel Mikulčák. V současné době se podle jeho slov do evropských sléváren vracejí zákazníci, kteří dříve spoléhali na levnější dodavatele v Asii. Boom odlivu výroby před 20 lety do Číny a Indie už opadá. „Problémy s dopravou a globálním růstem cen vstupních surovin a energie způsobily, že finální ceny tady a tam se začínají nápadně přibližovat. Když k tomu připočtete problémy s nestabilní lodní či kamionovou dopravou a nemožnost garantovat termín dodání, je výhodnější najít dodavatele vzdáleného stovky, a ne tisíce kilometrů,“ vysvětluje změnu postoje některých zákazníků Mikulčák.
Podle něj nyní sílí trend mít více dodavatelů, a pokud možno, aspoň jednoho v Evropě. „Aktuální přeskupování trhu chápeme jako příležitost a návrat do hry jako strategický cíl. Nejen pro firmy a výrobu, ale doufám, že i pro jednotlivé státy a Evropu jako takovou,“ zdůraznil ředitel. Ve slévárenství pracuje v Evropě podle statistiky Asociace evropských slévárenských svazů zhruba 290 tisíc lidí, ročně dalších 20 tisíc pracovníků nabírají. Roční obrat dosahuje hodnoty 43 miliard eur. „Neexistuje obor, který by se obešel bez litých komponentů,“ je přesvědčen Karel Mikulčák.
Slévárenství významně zasahuje do všech průmyslových oblastí. „Odlitky najdete všude kolem nás,“ s oblibou říká zdejší ředitel. Vyrábí základny, stojany, vřeteníky a další lité komponenty nejen pro CNC obráběcí stroje, ale častěji také pro zdravotnictví (počítačové tomografy), potravinářství (stroje na zpracování surovin), energetiku (větrné elektrárny), plastikářství (obalová technika). Tradiční je i výroba komponentů pro dopravu, zejména pro kolejová vozidla.
Výzkum a vývoj
V minulosti odliv za levnými zdroji způsobil, že z Evropy v některých oblastech průmyslové výroby zmizel výzkum a vývoj. „Když určitý segment výroby odejde, už se vyvíjí a posouvá dál jinde,“ upozorňuje na riziko ztráty kontinuity Mikulčák. „Už v roce 2001 se v Evropě přestaly vyrábět slitiny kovů vzácných zemin, které se používají jako modifikátory při výrobě tvárné litiny. Například hořčík se nyní stává nedostatkovým zbožím. Může se stát, že nebudeme schopni v Česku vyrábět tvárnou litinu, která v posledních desítkách let nahradila ocelové materiály,“ upozornil Mikulčák.
Nový výzkum ovšem nebude hledat náhradu za hořčík, ale vyvíjet materiály s vyššími užitnými vlastnostmi. „Naše snahy směřují k finálním odlitkům, jejich hmotnosti, vlastnostem a designu,“ doplnil Mikulčák. Požadavky zákazníků se logicky zvyšují. „Výzvou je především udržení mechanických vlastností odlitků při pracovním zatížení za výrazných minusových teplot okolí,“ upřesnil.
Energie a ekologie
Rostoucí cena energií má významný dopad i na slévárenskou výrobu, která je energeticky vysoce náročná. „Ceny energií přesouváme na své zákazníky, kteří vzhledem ke globální situaci zvýšení cen produktů akceptují. Zároveň směřujeme k určité soběstačnosti a nezávislosti na vnějších zdrojích,“ potvrzuje snahu ZPS‑Slévárny Mikulčák. Firma podniká první kroky k využití fotovoltaiky, kogenerace a jiných alternativních zdrojů. „Stále hledáme cesty, jak růstu nákladů za energie čelit,“ dodal ředitel.
Slévárenství je podle principů cirkulární ekonomiky ekologické, protože zpracovává svůj vlastní odpad. Přetavuje i druhotný odpad, třeba kovový šrot. ZPS‑Slévárna by se chtěla zařadit mezi progresivní podniky, které využívají nejmodernějších dostupných technologií pro snižování ekologické zátěže životního prostředí nebo například spotřeby pitné vody ve výrobním procesu.
Některé ekologické limity, jejichž splnění stojí firmy miliony korun navíc, jsou ale podle Mikulčáka téměř sebezničující. „Evropská unie se podílí na znečištění planety necelými deseti procenty celkových emisí. Největší globální znečišťovatelé si jedou svoje blues, ale my zavíráme provozy a pak nám chybí,“ neodpustí si kritiku směrem k některým evropským nařízením Mikulčák. V pořádku podle něj není ani rozdíl ve výši dotací pro velké, střední a malé firmy. Velké firmy mají podporu 55 procent investovaných financí, zatímco malé firmy až 80 procent. „Efekt vynaložených dotací je vzhledem k objemu znečištění v tomto ohledu sporný,“ domnívá se Mikulčák.
Patří do skupiny TAJMAC‑ZPS (výrobce CNC obráběcích strojů). Společnost má 275 zaměstnanců a denně vyprodukuje asi 30 tun odlitků z šedé, tvárné nebo vermikulární litiny od hmotnosti několika desítek kilogramů až do 12 tun. Tržby ZPS‑Slévárny dosáhly v roce 2019 zhruba 440 milionů korun.
Největší objem výroby směřuje pro výrobce obráběcích strojů. Více než 20 let spolupracují například se švýcarskou společností Agie Charmilles AG nebo s firmou Yamazaki Mazak UK, což je největší světový výrobce obráběcích strojů.
Po investicích do moderních technologií za více než 200 milionů korun patří k nejčistším slévárnám u nás.
Chybějící zaměstnanci
Investice jsou podle Karla Mikulčáka velmi důležité, ale on sám by na první místo postavil své zaměstnance. Výkon slévárny je přímo úměrný jejich počtu. „Aktuálně potřebujeme nabrat několik desítek lidí, ale nejsme schopni je najít. Trh práce je přehřátý,“ komentuje Mikulčák situaci ve Zlínském kraji. V minulosti firma zaměstnávala až 500 pracovníků, pracovalo se ve dvou‑ až třísměnném provozu. V současnosti má 275 zaměstnanců a pracuje na jednu směnu, pouze v některých provozech se využívají prodloužené, odpolední či noční směny.
„Máme konkurenci ve firmách v automobilovém průmyslu nebo ve službách. Lidi už řemeslo netáhne,“ dodal. Problém je podle Mikulčáka i v nastavení podmínek pro podnikatele a firmy. „Jinde už pochopili, že se bez zahraničních pracovníků neobejdou. I u nás máme ukrajinské pracovníky nebo lidi z Kazachstánu, jsou to velmi pracovití lidé. Ovšem dostat je sem trvá i rok,“ stěžuje si ředitel. Trh se začal nadechovat, zvedá se produkce a firmy mohou získat nové zakázky. „Pokud vedení státu nepochopí, že je třeba uvolnit cestu zahraničním zaměstnancům zejména na dlouhodobější víza, budeme mít potíže pracovníky najít,“ je přesvědčen Mikulčák.
Stáhněte si přílohu v PDF
Pokud jde o vzdělávání odborníků, jediná střední slévárenská škola v Brně zanikla už v 90. letech. Podle Mikulčáka řemeslo mizí, chybí státní strategie propojení školství s potřebami trhu práce. „Na službách naše hospodářství nemůže stát, na průmyslu ano,“ myslí si Mikulčák. Dobrou zprávou je podle něj fakt, že například na VUT v Brně příští rok končí vysokoškolské studium slévárenství 22 posluchačů. „Protože jen kvalifikovaní specialisté mohou obor dále posouvat a řešit jeho problémy,“ domnívá se ředitel.
S dostatkem pracovní síly souvisí i ředitelova vize do budoucnosti. „Přál bych si, abychom společně všechny projekty dotáhli do konce a aby byl počet našich zaměstnanců stabilizovaný. Aby se slévárenství stalo atraktivním oborem i pro mladší lidi, které bude řemeslná výroba bavit a naplňovat,“ říká Karel Mikulčák.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Strojírenství.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
