Potkal se průmyslový designér a vyučený zdravotní technik s mužem, který v 90. letech mimo jiné krátce prodával vysavače a ještě před pár lety šéfoval v Rakousku marketingu Opelu.
Nebojte se, není to začátek vtipu, ale počátek příběhu značky, která se stala hitem u rodičů a dětí nejen v domovském Rakousku. Předloni 230 tisíc vyrobených kol, loni to bylo okolo 300 tisíc. Přitom ještě v roce 2015 to bylo pouhých pět tisíc.
Od prvních montáží ve vídeňské garáži před osmi lety vyrostla značka Woom ve firmu, k jejímž investorům dnes patří i majitelé sítě prodejen s oblečením C&A a na kolech s logem Woom jezdí i děti zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga, jak se před časem na této síti pochlubila jeho manželka Priscilla Chanová.
Woom je se svými barevnými – a upřímně řečeno ne zrovna levnými – dětskými koly jednou z nejrychleji rostoucích cyklistických značek v Evropě. A znát je to i při pohledu na česká hřiště a cyklostezky.
S myšlenkou přišel designér Christian Bezdeka. Na rozdíl od jiných kol nemělo jít o zmenšeninu dospěláckých bicyklů, ale o kola do detailu přizpůsobená věku a proporcím dětského těla. Zakládají si i na tom, že jsou lehká, váží až o 40 procent méně než běžná dětská kola na trhu. Stejně tak měl v hlavě název Woom – zvuk, který děti vydávají, když předvádějí, že něco jede rychle. Coby táta neobjevil žádné kolo, které by ho přesvědčilo.
„Narazili jsme na sebe náhodou v roce 2010. Zeptal jsem se ho, co dělá, a on zmínil, že by chtěl dělat kola pro děti,“ líčí pro HN Marcus Ihlenfeld – tehdy muž ve službách Opelu, od roku 2013 šéf a společně s Bezdekou spoluzakladatel Woomu. „Super, vzal bych si dvě pro své děti,“ řekl mu tehdy Ihlenfeld. Po čase se potkali znovu, ale kola pro něj Bezdeka neměl. Když se ho Ihlenfeld s dalším odstupem zeptal, jak to vypadá, zjistil, že dát od základů do kupy kolo je komplikovanější, než Bezdeka čekal. Shodli se ale, že je to výzva a mají chuť dělat na tom spolu.
Jak ke správné zakladatelské story patří, začátky nebyly snadné. Banky jim nechtěly dát peníze, mladí podnikatelé si tedy půjčili od svého okolí. I dalších otazníků bylo nepočítaně: třeba odkud budou rámy, díly, kolik mají stát, jak budou vypadat madla na řídítkách, kde se to či ono bude produkovat. Tři roky prý pracovali večer co večer. Scházeli se doma, nebo i v hospodě. Zprvu neměli o řadě věcí ani tušení a naráželi. Chtěli třeba sedla s logem Woom, potřebovali jich pro začátek pár set, ale dostalo se jim odpovědi, že je mohou mít, jen když si jich pořídí aspoň pět tisíc. V hlavě pořád kalkulovali, co je minimální množství, a i když počítali s tím, že jejich kola nebudou patřit k nejlevnějším, na druhou stranu nemohla stát tisíc eur.
První rámy z východu Čech
Odmítání přicházelo zprvu i z Asie – z tamního pohledu šlo, co se množství týče, „o bryndání“. Jednou z klíčových otázek bylo, kde se vyrobí rámy. Ihlenfeld vypráví, že napsal e-maily snad všem evropským výrobcům. „Jediní, kteří odpověděli, byli Fort Frames z Ústí nad Orlicí od vás z Česka. Napsali, že ne,“ usmívá se přesto šéf Woomu. Nedal se. „Wow, cool, někdo odpověděl!“ vzpomíná na tehdejší radost. Zavolali si, nakonec se domluvili na prvních pár stovkách kusů rámů a vidlic, a mohli tak v garáži sestavovat první kola.
Česká společnost s třicetiletou tradicí vyrábí speciální rámy na kola v malých sériích. Ročně tu pro různé zákazníky vyprodukují sedm až deset tisíc kusů. „Když jsme to poprvé viděli, řekli jsme si, že to není nic pro nás,“ vzpomíná konstruktér z Fort Frames Michal Šebek s tím, že vyhledávají speciální věci a zákazníky na delší dobu. „Přesvědčili nás tehdy ale svým velkým zájmem a nadchla nás myšlenka, že je to pro děti,“ doplňuje. Už tehdy, zhruba před deseti lety, se mu zdálo, že rakouská firma bude mít rychlý nástup. Měl pravdu.
„Proběhla první série a pak to bylo asi po padesáti kusech v šesti velikostech. Točili jsme 300 rámů, za dva měsíce třeba dalších 300 až do doby, kdy se z malého start-upu stal velký,“ vzpomíná Šebek. Dnes už pro ně nevyrábí právě i kvůli raketovému nástupu Woomu, pro který byla garáž brzy už malá. Když se ale zástupci firem potkají třeba na veletrhu, rádi se vidí, líčí oba nezávisle na sobě.
Rakušané našli dodavatele na Tchaj-wanu, pak se přesunuli do Kambodže a Bangladéše, odkud míří kola hlavně do USA a na asijské trhy. Od letošního roku pochází dětská kola Woom pro evropské zákazníky převážně z německého podniku Sprick Cycle v Polsku. Za posledních 12 měsíců u našich severních sousedů dali dohromady zhruba 115 tisíc kol, což je skoro 40 procent celkové roční produkce. Do budoucna je to i příležitost vyvíjet a produkovat díly s dodavateli z Evropy, a ne jen z Asie. Kola prodávají přes partnery nebo e-shop, působí zhruba na 30 trzích, před pěti lety se k nim přidal i ten český.
Propagace „přes pusu“
S Marcusem Ihlenfeldem se bavíme přímo v sídle firmy s obratem 92 milionů eur v Klosterneuburgu u Vídně, kde sídlí od roku 2015. Vypráví mi, jak v roce 2013 dal výpověď v Opelu, sundal ředitelský oblek a chodil v kraťasech montovat do garáže a vozit balíky na poštu. V prvních dvou třech letech prý smontoval přes 200 kol a nejméně 2000 zabalil a poslal. Protože jsou děti autentické, „testoval“ kola i na svých vlastních. Zmiňuje i svého bratra, který před sedmi lety s Woomem vyrazil i na severoamerický trh.
V kanceláři to vypadá jako v kreativní agentuře. Skicy na zdech, před zasedačkou jeden ze zaměstnanců skládá červené kolo. S touto barvou začínali a dodnes je v prodejích nejoblíbenější. Christian Bezdeka v kuchyňce přemýšlí o dalších plánech. V Rakousku pochází každý třetí prodaný dětský bicykl od nich, tvrdí Woom. Také jejich použitá kola byla v čase pandemie a cyklistického boomu pomalu podpultovým zbožím – a i v Česku se mnohdy prodávala skoro za cenu nových.
Nové kolo pro čtyřleté dítě, tedy velikost 3, vyjde zhruba na 10 tisíc korun. Už na začátku slýchali věty typu „tolik peněz chtějí za kolo pro dítě“. „Jasně, měli jsme strach,“ vrací se opět k začátkům Ihlenfeld. Začal proto vysvětlovat, proč tomu tak je. Důležitou roli prý sehrálo prvních pár set lidí, se kterými osobně mluvili. Ti pochopili, že je důležitá ergonomie, hmotnost, kvalitní díly uzpůsobené dětem a tak dále. Informace se „přes pusu“ šířily dál, rozkřiklo se to a značce to funguje dodnes a nepotřebuje prý velké kampaně. „U první tisícovky prodejů jsem znal každého zákazníka,“ říká. Podle něj si dospělí na cesty do práce také koupí kolo aspoň za osm až deset tisíc korun. Na dětské se sice použije zhruba o 20 procent méně materiálu, ale jinak se na něm odvede stejné množství práce. A kde mají v rodině dětí víc, „dědí“ ho mladší po starších.
Malý tým, silní hráči
Finanční sílu tankují zakladatelé, kteří ve Woomu drží stále zhruba dvoutřetinový podíl, mimo jiné u Bregalu – holdingu dynastie Brenninkmeijerových, majitelů sítě prodejen s oblečením C&A. Na palubě jsou s nimi s 27 procenty coby investoři od roku 2020. Woom je pro ně zajímavý i proto, že jde o „pozitivní byznys, rozhýbává děti a dělá je šťastnými“. „My jako dospělí o dětech hodně mluvíme, to téma je pořád nějak přítomné,“ tvrdí Ihlenfeld. Do mixu hodnot podle Ihlenfelda patří i to, že jsou inovativní nebo myslí na udržitelnost. Digitální know-how přinesl další investor – zakladatel Runtasticu Florian Gschwandtner. Svůj fitness start-up prodal v roce 2015 Adidasu za 220 milionů eur. Woom sám sebe také vnímá jako značku životního stylu. Fungují jako malý tým lidí se silnými kompetencemi. Zjednodušeně řečeno: na pomoc s věcmi, které třeba Ihlenfeld nikdy nedělal, má kolem sebe ty, s nimiž se může poradit. A nespoléhat jen na pocity.
Kola už sesbírala řadu ocenění – důležité bylo pro značku vítězství na prestižních cenách za design Reddot v roce 2017. Pomohly jí i trendy posledních měsíců a let – zdraví, pohyb v přírodě, snaha dostat děti „pryč od mobilu“, rodina nebo změny klimatu. Koronavirová pandemie přinesla ale i starost s dodávkami a logistikou. Před covidem čekali od objednávky k dodávce do Woomu zhruba šest měsíců, teď musí odevzdávat objednávky na komponenty z Asie už na rok 2023. Zákazníků se to nedotkne, ale plánování ve firmě ano.
Woom má našlápnuto dál růst a má ambiciózní cíl stát se světovou značkou, příští rok by měl v Rakousku zaměstnávat na 200 lidí. „Pořád se ale cítíme jako start-up. Naší misí je nadchnout pro jízdu na kole co nejvíc dětí,“ usmívá se Ihlenfeld. Po politicích by mimo jiné chtěl, aby měli děti a rodiče po čem bezpečně jezdit.
