Že některá království nesou označení „konstituční monarchie“, je celkem logické. Panovnickou vládu z principu může, ale taky nemusí regulovat ústava. Zkuste si ale říct „konstituční republika“. To je nonsens. Protimluv.
Zvláštní smysl takovému dělení dává ovšem Miloš Zeman, který Česko málem proměnil v republiku absolutistickou. Současný prezident, jak známo, už roky vystupuje jako pán nad ústavou. Základní zákon země si vykládá, ohýbá, cupuje i hýčká, jak se mu hodí. Klidně jednou tak a jindy opačně.
Nad rámec konstituce si zvykl například určovat premiérům, koho smí, nesmí, nebo dokonce musí mít ve vládě. Dokud s ním ministerský adept neabsolvuje pohovor, tak jej nejmenuje – ústava přitom takovou podmínku nezná. První český přímo volený prezident uspěl i s kádrováním, kdo se má či nemá stát vysokoškolským profesorem.
A před osmi lety si dokonce prosadil a proti vůli sněmovny držel půl roku u moci vlastní vládu.
Přímo volený prezident? Pučista!
Počínání Hradu je svévolné a pro demokracii škodlivé. Ale aspoň v předvánočním čase si nemusíme kazit náladu bědováním. Není totiž pořád ještě nejhůř. Zaprvé Zeman před pár dny své hrátky s ústavou zabalil, když hladce jmenoval kabinet Petra Fialy – snad aby mu hrozící zásah Ústavního soudu nevzal možnost příštích konstitučních kejklů. A zadruhé Zeman zůstává břídilem ve srovnání s absolutistickými vladaři, jejichž dva brutální atentáty na ústavnost otřásly Evropou právě před 170 lety.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
